Slash

Autor: Milan Svašek

Výraz slash fan fiction (zkráceně slash) odkazuje k příběhům psaným amatérskými autory (což jsou ve většině případů heterosexuálně orientované ženy), ve kterých prožívají minimálně dva mužští hrdinové v kanonické předloze se nevyskytující romantický vztah. V současnosti se však může jednat i o příběhy navazující na kanonicky existující gay dvojice.

Fan Fiction

Henry Jenkins datuje původ fanouškovské tvorby do 60. let 20. století, kdy byly ve fanzinech (též fan magazinech, nebo jen „zinech“) – fanouškovských časopisech, publikovány první povídky. (Jenkins, 1992: 158). Ve fanzinech byly otištěny povídky, články či básně amatérských autorů a samotný výtisk byl prodáván za cenu pokrývající jen náklady. Mezi prvními pracemi, které se staly cílem fanouškovské tvorby, figurovaly knihy od Julese Verna a Isaaca Asimova. (Bacon-Smith, 1992: 7-44). Dnes se fan fikce neomezuje jen na tradiční tištěný způsob distribuce, ale přesouvá se přednostně na internet – je tak přístupnější, levnější, a rozšiřující z hlediska možností fanouškovské tvorby – např. fanouškovská videa, fotomontáže, hudební produkce. (Jenkins, 1992)

Nástup slash fan fiction

Samotný slash má původ v sérii Star Trek, neboť prvním nejčastěji zmiňovaný slashovým párem je Kapitán Kirk a První důstojník Spock. Avšak někteří teoretici spekulují, že dřív ještě existovaly  nepublikované slash práce tematizující The Wild Wild West – sci-fi akční seriál ze šedesátých let s dvojicí mužských hrdinů. (Kustritz, 2003: 371)  Příběhy byly často tematicky označeny jako „zranění/útěcha“ (hurt/comfort), neboť jedna z postav byla psychicky či fyzicky zraněna a dostalo se jí pochopení a pomoci od té druhé. Hlavním poznávacím znakem fan fiction tvroby je znak lomítka „/“ mezi jmény hlavních hrdinů. Právě slovem lomítko, anglicky slash, je druh tvorby pojmenován. Postupně se objevily i další slash páry: např. ze seriálu Starsky a Hutch (1975) a Profesionálové (1977). (Jenkins, 1992: 288-306). Přestože homoerotika tvoří podstatnou součást slash tvorby, jak bude uvedeno dále, není nezbytná. Nesexuální příběhy jsou potom značeny jako „smarm”. Jako celá fan fiction se i formy slashe v 90. letech přesunuly na internet a staly se dostupnými širšímu publiku. (Kustritz, 2003: s. 372).

Slash v době internetu

S globálním zasíťováním obecně vzrostl podíl fanouškovské tvorby, Kustritz ale upozorňuje na to, že obzvláště slash se dočkal nárůstu zcela nevídaného, a tvorbu rozšířil obrovský počet nových slash párů, jmenujme: Hercules/Iolaus (Hercules: The Legendary Journey), Xena/Gabrielle (Xena: Warrior Princess; ukázka femslash), Obi-Wan Kenobi/Qui-Gon Jinn či Obi-Wan Kenobi/Darth Maul (Star Wars: Epizoda 1) a mnoho dalších. (Kustritz, 2003: s. 372). Z (nejen) českého prostředí můžeme zmínit oblibu páru z knih o Harrym Potterovi – Harry/Draco Malfoy nebo Sirius Black/Remus Lupin. (Bartošová, 2013, s. 57-58). Avšak Bartošová upozorňuje i na to, že párování se nemusí týkat pouze fikčních děl, a zmiňuje tzv. „real person slash“, kdy jsou párování např. známí herci, sportovci, ale i historické osobností. (Bartošová, 2013, s. 24).

Autoři slash

První výzkumy slash tvorby zjistily, že ho píší převážně heterosexuální ženy mezi 20 až 40 lety pracující s počítačem a nejčastěji s vysokoškolským titulem, které nejsou vyčleněny ze společnosti a nejsou mentálně nemocné (v protikladu k představě, která o fanoušcích panovala v devadesátých letech), často se jednalo o sekretářky či technické konzultantky, ženy obklopené (nejen) ve své práci patriarchálním systémem. Svůj objekt zájmu (seriál, knihu, atd.) jen nekriticky nezbožňují, ale staví se k němu i kriticky. (Kustritz, 2003: s. 376). Avšak další výzkumníci v čele s Henry Jenkinsem upozornili na to, že tento pohled je příliš zúžený, neboť slash píší a čtou (byť v menší míře) i lesbické a bisexuální ženy, případně homosexuální nebo bisexuální muži. (Jenkins, 2006; srov. Thrupakaew, 2003).

Slash jako boj proti dominantní ideologii

Důvody k tvorbě a čtení slash produkce jsou krajně individuální a předmětem zájmu celé řady výzkumníku (Thrupakaew, 2003; Jenkins 2006; Bartošová, 2013). Zajímavé srovnání nabízí Kustritz, která vysvětluje slash tvorbu jako vzdor autorek vůči dominantnímu patriarchálnímu systému. (Kustritz, 2003: 371)

Muži ve slash příbězích jsou vždy změněni specifickým postupem. Neboť tyto postavy aspirují na to být ideálním maskulinním objektem, kterým se touží „divák“ stát, vždy totiž získají lásku bezradné, ale přitom exotické a tajemné ženy, jsou v jádru děje (či snímání kamery). Avšak i přes tohle „zbožštění“ jsou v charakteru postavy vždy nějaké „trhliny“.  Podstatné je, že tito hrdinové mají často po svém boku i jiného muže v podobě „buddyho“ (či „sidekicka“)[1].

V příbězích se často stává, že se ženy (ženské hrdinky) průběžně objevují, hrdina po nich touží, podporují jeho macho heterosexuální identitu, ale nakonec hrdinu opouští. To zanechá hrdinu opuštěného, zraněného, ale přesto má pořád po svém boku svého „buddyho“. Ženy představují v kanonickém příběhu vášeň a zároveň bolest (hurt), zatímco „buddy“ představuje soucit (comfort). Hrdina sdílí své myšlenky a pocity s „buddym“, neboť jak autorka upozorňuje, to nejsilnější pouto je přirozeně mezi muži.

„Slasheři“ využívají tohoto pouta blízkých přátel k posunutí na romantický vztah. Negují submisivní vztah mezi ženou a mužem (hrdinou) tím, že dají do vztahu dvě rovnocenné, dominantní a nezávislé mužské postavy. „Slasheři“ tvoří příběh postav, které jsou si zcela rovnocenné – v sexu, způsobu oblékání, dělení se o finanční výdaje. Kustritz upozorňuje na to, že ve společnosti se stal normativním romantický narativ s maskulinním archetypem hrdiny. Žena je vedlejší postavou, o kterou hrdina bojuje, a ztělesňuje archetyp primárné krásné a chtěné „princezny“ (to lze vidět v produktech zábavní kultury – seriálech, apod., ale i v náboženských příbězích a nejvíce v tradičních pohádkách). Ve slash je však struktura jiná. Pár je k sobě přitahován nikoliv vzhledem, ale na základě inteligence, duševního pouta či dlouhého přátelství. Svůj vztah zakládají aktéři na charakteru, nikoliv vzhledu, zajímavé je,  že slash postavy nelze popsat jako „perfektní“. Je nutné vzít v potaz i to, že sex je brán jako dar, něco, co je dáváno, nikoliv očekáváno. Sex je ve slash spojen vždy s nějakým emočním kontextem nebo vede k hlubší emoční provázanosti apod. Proto není vhodné vždy spojit slash s pornografií (porno neboli sex bez kontextu, sex pro sex). A též je vhodné upozornit na to, že slash není primárně o gay vztahu, ale je o lásce mezi dvěma bytostmi. Slash je v základu genderově neutrální a gender se v něm stává nepodstatným.

Slash přepisuje tradiční romantický narativ a dává autorkám/čtenářkám pocit, že atraktivita (a další normativní chování, např. starost o domácnost) není tím hlavním způsobem, jak získat vhodného partnera. Obklopení se tvorbou a dalšími variacemi příběhů dává ženám (autorkám) pocit, že jsou obklopeny příběhy plné rovnosti a vzájemného pochopení. (Kustritz, 2003: 380-383).

Závěr

Slash je výrazně specifickým, avšak nikoliv zcela minoritním projevem fanouškovské fikce. Ať už se jedná o povídky, videa či obrázky silně nabité erotikou, či vkusně romantické, přináší svým tvůrcům a čtenářům nepopiratelné potěšení. Je možné se na slash dívat pohledem autorek operujících proti hegemonním představám, bojujícím proti nadvládě patriarchátu a snažících se rozbít commonsensové vědění o tom, jak by měly fungovat romantické příběhy. Ale stejně tak je možné se dívat na slash jako na zábavu a experiment, který by v mainstreamové tvorbě jen těžko prošel distribučními kanály.

Použitá literatura

BACON-SMITH, Camille. Enterpreising Women: Television Fandom and the Creation of Popular Myth. Philadelphia: U of Pensylvania P, 1992.

BARTOŠOVÁ, Monika. Slashová fan fiction na Harryho Pottera v českém prostředí [online]. Olomouc, 2013 [cit. 2016-01-02]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Zdeněk Sloboda Dostupné z: http://theses.cz/id/qjb2y7/

GLOCAROVÁ, Jana. České čtenářky slash fan fiction a jejich pohyb v rámci virtuálního prostoru [online]. Brno, 2011 [cit. 2016-01-02]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. Dostupné z: http://theses.cz/id/3otgmr/

JENKINS, Henry. Fans, bloggers, and gamers: exploring participatory culture. New York: New York University Press, c2006.

KUSTRITZ, Anne. Slashing the Romance Narrative. The Journal of American Culture. 2003, č. 26, 371–384.

THRUPKAEW, Noy. Fan/tastic Voyage. Bitchmagazine.org [online]. 2003 [cit. 2013-03-26]. Dostupné z: http://bitchmagazine.org/article/fan-tastic-voyage


[1] Rozdíl mezi buddym a sidekickem není příliš zřetelný. Buddy je většinou ve vztahu k druhé postavě dobrý kamarád (např. Aragorn ve vztahu k Frodovi v Pánovi prstenů), sidekick se snaží druhé postavě hlavně pomoci a do jisté míry poslouchá její rozkazy (např. Samvěd ve vztahu k Frodovi ze stejného universa).

Související hesla: fanouškovská studia, femslash

« Back to Glossary Index
MedKult

MedKult

Stránka MedKult navazuje jmenovitě i obsahem na vrstevnaté štěpení kultury v různých prizmatech jejího zkoumání. Volně se proto zařazuje k termínům jako highcult, masscult, midcult, popcult a dalším, které slouží k pojmenování právě těchto kulturních vrstev. MedKult je platformou interdisciplinárního zkoumání napříč zejména dvěma obory, těmi jsou kulturální studia a mediální studia.