Etnikum

Autorka: Lucie Bučková

Pojem etnikum

Samotný výraz „etnikum“ pochází ze staré řečtiny, kde slovo ethnos představuje „kmen, rasu či národ“. Z toho plyne, že teorie o etnické diferenciaci lidstva mají velmi staré kořeny. Ve vědeckém prostředí se dnes s pojmem etnikum/etnická skupina setkáváme z velké části v etnologické, kulturně antropologické a sociologické literatuře, z níž můžeme vyvodit následující (Průcha 2001: 23 – 24):

Pod pojmem etnikum si lze představit skupinu lidí, kteří vykazují společné charakteristiky jako například původ, společný jazyk a sdílení společné kultury. Obecně lze říci, že každé etnikum má svou vlastní etnicitu.

Etnicita tedy představuje souhrn kulturních, rasových, jazykových a teritoriálních faktorů, historických osudů a představ o společném původu, které formují etnické vědomí člověka – etnickou identitu.

Posledním pojmem je etnické vědomí neboli etnická identita. Ta vede k uvědomování si, prociťování sounáležitosti s konkrétní etnickou skupinou (etnikem) na základě společně sdílených znaků etnicity nebo rodového původu. Jedná se o souhrn názorů na původ, etnický prostor/vlast, historické osudy, postavení, úlohu a povahu vlastního etnika a jeho místo mezi etniky ostatními.

Důležitou charakteristikou etnika/etnické skupiny, jež zmiňuje Heywood (2004: 448), je obvykle víra ve společné předky. Tento prvek často ovlivňuje pocit přináležitosti ke konkrétní etnické skupině. Přináležitost je dle Smitha (in Gellner 1993: 271) otázkou postojů, vnímání a emocí, které jsou mnohdy pomíjivé a proměnlivé v závislosti na konkrétní situaci člověka. V případě změny jeho situace dochází také ke změně identifikace se skupinou, popřípadě řada identit a diskursů, k nimž se jedinec přiklání, bude mít pro něho postupem času a v odlišných situacích různou důležitost.

Smith dále (in Gellner 1993: 273) upozorňuje na fakt, že etnikum bývá často zaměňováno s rasou, a to nejen ve smyslu sociálním, ale dokonce i ve fyzickém, antropologickém smyslu, jako jsou plemena mongoloidní, negroidní, australoidní a europoidní.
Takovýto způsob matení dvou různých pojmů je důsledkem širokého vlivu rasistických ideologií a diskursů včetně jejich údajně „vědeckými“ představami rasového boje, sociální organismů a eugeniky[1].

Rasa – kultura – etnikum

Již dříve je zmiňována skutečnost, že pojem etnikum bývá zaměňován s pojmem rasy. V našem prostředí jsme rasu nahradili počeštěným pojmem „plemeno“, které může zároveň znamenat rod, druh, kmen, ale také pokolení či dokonce původ. Všechny tyto synonyma mohou být další důvodem, proč právě rasa a etnikum jsou zaměňovány. (Malina a kol. 2009: 195)

Přesněji rasa značí rozdílné tělesné vlastnosti používané ke kategorizaci velkých skupin lidí. Tyto kategorie slouží k popisu biologické rozmanitosti lidí ve společnosti na základě společné sdílených fenotypových znaků: barvy pleti, struktury vlasů, obličejových rysů aj. (Malina a kol. 2009: 195) V tomto ohledu se rasa a etnikum liší. Příslušník etnika nemusí nutně vykazovat stejné tělesné znaky jako ostatní členové. Jiný vztah je mezi kulturou a etnikem, kde se dá říci, že etnikum koexistuje vedle kultury.

Taylor (in Nešpor a kol. 2017) ve své práci Primitivní kultura z roku 1871 popisuje pojem kultury neboli civilizace jako složitý celek zahrnující vědění, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti.

Pro etnikum je charakteristické sdílení společné kultury, proto je třeba ji brát jako nedílnou součást jakékoliv etnické skupiny.

Etnikum a předsudky

V podstatě neexistuje země ani národ, jehož příslušníci by nesdíleli předpojaté postoje vůči příslušníkům jiných zemí, národů či etnika. Tyto předsudky a postoje velmi často existují právě mezi sousedícími národy, stejně jako jsou utvářeny vůči národům či etnikům geograficky velmi vzdáleným. (Průcha 2001: 150)

Častým předsudkem bývá právě předsudek etnický. G. W. Allport popisuje etnický předsudek jako „antipatii, která vychází z chybné a strnulé generalizace. Tuto antipatii lze pociťovat nebo vyjádřit. Může být namířena proti celé skupině, anebo proti jedinci, protože je příslušníkem této skupiny.“ (Allport 2004: 41)

Zajímavým příkladem lidské předsudečnosti vůči etniku/etnikům je průzkum Eugena Hartleyho, který hodnotil postoje vůči pětatřiceti etnickým skupinám. V rámci svého průzkumu došel k závěru, že osoby předpojaté vůči jedné etnické skupině většinou současně zaujímají negativní postoj k dalším etnickým skupinám. Respondenti, kteří nesnášeli Židy a černochy, se stejným způsobem také vyjadřovali k etnickým skupinám Waloniánům, Pireňanům a Danirejcům. Tyto tři skupiny ve skutečnosti ani vůbec neexistují, jelikož si je Hartley vymyslel. Tímto krokem chtěl totiž zjistit, zda lidé mohou mít, bez jakékoliv zkušenosti, předsudky vůči skupinám, o nichž nikdy nemohli ani slyšet. (Giddens 1999: 234)

Shrnutí

Závěrem lze tedy říci, že pod pojmem etnika/etnické skupiny si můžeme představit skupinu lidí, kteří vykazují společné znaky jako například jazyk, kultury, zvyky, hodnoty nebo společné předky. Předkové hrají důležitou v otázce původu. Smith (in Gellner 1993: 273) zastává názor, že v podstatě žádný faktický původ neexistuje, potažmo je obvykle obtížně zjistitelný, avšak mnohem silnější úlohu hrají mýty o společném původu. Obecně pro pocit etnické identifikace je velmi důležitý fiktivní původ a domnělí předkové. Etnickou skupinu lze tedy připodobnit k tzv. „nadrodině“ fiktivního původu.

Dalším charakteristickým rysem etnika je jeho koexistence nejen s příbuznými pojmy etnicita a etnické vědomí, ale také kultura, bez kterých by vlastně nemohlo ani existovat.

Na samém počátku jsme se ještě krátce zabývali etymologií slova etnikum, které vychází ze staré řečtiny a představuje tak kmen, rasu či národ. Etymologie samotného slova je poněkud zavádějící, proto je v textu také zmíněná častá zaměnitelnost pojmu etnikum a rasa. Jak již vyplývá z textu, důvodem není původ slova, ale z velké části vznik rasistických ideologií a diskurzů, které jdou ruku v ruce s předsudky vůči příslušníkům nejrůznějších etnik. Jakoby se etnikum nikdy nemohlo oprostit od předsudků a naopak.

Seznam použité literatury

ALLPORT, Gordon Willard. O povaze předsudků. Praha: Prostor, 2004.

GELLNER, Ernest André. Národy a nacionalismus. Přeložil Jiří MARKUS. Praha: Hříbal, 1993.

GIDDENS, Anthony. Sociologie. Přeložil Jan JAŘAB. Praha: Argo, 1999.

HEYWOOD, Andrew. Politologie. Přeložil Zdeněk MASOPUST. Praha: Eurolex Bohemia, 2004.

MALINA, Jaroslav. Antropologický slovník, aneb, Co by mohl o člověku vědět každý člověk: (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění). Ilustroval Vladimír RENČÍN. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009.

NEŠPOR, Zdeněk a kol. Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav AV ČR [cit. 2019-01-21]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Hlavn%C3%AD_strana

PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2001.

[1] Geneticky i sociologicky podložené snahy o biologické i sociální zušlechtění lidstva a zlepšení genů v populaci (ABZ slovník cizích slov).