Gatekeeping

Autor: Jan Šimek

Obecná charakteristika

Koncept gatekeeping se používá pro označení procesu, kterým se při práci v médiích realizuje výběr zpráv, událostí a rozhodování o tom, zda konkrétní sdělení projde skrz „bránu“ média do jeho zpravodajství.

Termín gatekeeping si pro mediální oblast vypůjčil od Kurta Lewina americký sociolog David M. White.

„Lewin krátce po druhé světové válce zkoumal, jak se rodiny rozhodují při nákupu potravin, a jak tyto rozhodovací procesy v rodinách probíhají. Jedním z jeho závěrů bylo zjištění, že na základě jistých sociálních a psychických mechanismů jsou některé faktory vpouštěny do vědomí a rozhodování o koupi, zatímco jiné jsou potlačeny. A právě tyto rozhodující faktory označuje za gatekeepery.

Lewin svůj poznatek dále zobecnil na průchod jakýchkoli informací informačním kanálem. Informační brány (gates) jsou místa, kde se rozhoduje, zda bude informace vpuštěna dál, či nikoliv. Brány mohou být ovládány buď nestrannými a danými pravidly, nebo jedinci či skupinami, kteří disponují mocí rozhodovat, které informace mohou pokračovat dál a které naopak nebudou vpuštěny a zůstanou před branou.“ [1]

Koncept gatekeeping White poprvé aplikoval v mediální sféře v roce 1950, kdy sledoval, kolik materiálu využily americké regionální redakce z celkového množství zpráv předkládaných tiskovými agenturami. Ve své případové studii The Gate Keeper: A case study in the selection of news dospěl k výsledkům, že redakce použily pouze zhruba 10 % nabízených materiálů. Výběr událostí, které redakce zařadily do vydání svých titulů, se ukázal jako velice subjektivní. V zásadě se měl odvíjet od požadavků publika a značně souvisel s hodnotovým úsudkem založeným na postojích, zkušenostech a očekáváních gatekeepera.[2]

Označení gatekeeping vychází z anglických slov gate = brána a keep = hlídat.  Základem teorie je rozhodovací proces při publikování informací. Výběr témat a událostí, které budou mediálně zpracovány, řídí konkrétní jedinci v redakcích, tzv. gatekeepeři (dveřníci). [3]

Jak definovat, kdy proces gatekeepingu začíná, a kdy končí? Významná teoretička Pamela Shoemakerová jeho trvání vymezuje takto:

„Gatekeeping začíná v momentě, kdy se komunikační pracovník poprvé dozví o aktuálním či potenciálním sdělení a končí v bodě, kdy je podmnožina těchto sdělení přenesena k příjemci. Brána je rozhodující bod jak při cestě dovnitř, tak i při cestě ven.“[4]

Úrovně gatekeepingu

Na rozhodování o výběru událostí se podílí několik vlivů, které lze rozdělit do několika úrovní. Proces gatekeepingu podle Pamely Shoemakerové probíhá od pozice jedince po stupeň státu či dokonce kontinentu. [5]

„Mikroúrovňová studie zkoumá komunikaci jako činnost zabývající se jednotlivými osobami a mající na ně dopad; makroúrovňová studie zkoumá společenské struktury, které jsou mimo kontrolu jednotlivců — sociální sítě, organizace a kultury. Tyto úrovně fungují hierarchicky: Co se stane na nižších úrovních je ovlivněno, a ve větší míře i určeno, tím, co se stane na vyšších úrovních.“[6]

Shoemakerová rozděluje tyto vlivy na individuální úroveň, kdy jde o představy redaktora o tom, jaká zpráva si zaslouží publikování, a která naopak ne. Dále pak na úroveň mediálních rutin, kdy média produkují zprávy podle toho, jaké informace jsou k dispozici, co je médium schopné zpracovat a co je přijatelné pro publikum.

Úroveň organizace rozlišuje agendu deníků a publikací s delší periodicitou, následně dělí gatekeepery vzhledem k řadě rolí a funkcí v redakci na vstupní, výstupní a vnitřní. S neméně důležitými vlivy se gatekeepeři potýkají na extramediální úrovni, kdy na média působí vnější účinky jako je ekonomika či politika.

Na ideologické úrovni jsou pak gatekeepeři konfrontováni s prosazováním vládnoucí ideologie – např. kapitalismus, komunismus atp.[7] Škála těchto faktorů pak ovlivňuje rozhodování dveřníka. Média se mechanismem gatekeepingu vypořádávají s nadbytkem potenciálních zpráv.[8]

Shrnutí

Gatekeeping je tedy proces výběru a filtrace informací, při němž se rozhoduje, jaké události a jaká témata budou daným médiem zpravodajsky zpracovány a následně publikovány. Složitý proces probíhá podle určitých rutin hned na několika úrovních, zároveň se na něm podílí řada vnitřních a vnějších vlivů.

Teorie vychází z faktu, že se pracovníci médií při výkonu své profese setkávají s obrovským množstvím potenciálních zpráv, ze nichž mohou využít pouze část pro obsah svého média. Gatekeeping lze zařadit k jednomu z klíčových teoretických východisek výzkumu médií, kterým je koncept agenda-setting.

Zdroje

REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-926- 7.

SHOEMAKER, Pamela a REESE, Stephen. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content. New York: Longman, 1996, 313 p. ISBN 08-013- 1251-5

TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006, ISBN 80-736-7096-8.

WHITE, M. David. The “Gate Keeper”: A Case Study in the Selection of News. [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/107769905002700403?journalCode=jmqa&

[1] TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006, ISBN 80-736-7096-8, s. 40

[2] WHITE, M. David. The “Gate Keeper”: A Case Study in the Selection of News. [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/107769905002700403?journalCode=jmqa&, s. 383-91

[3] REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-926- 7, s. 70-71.

[4] SHOEMAKER, Pamela a REESE, Stephen. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content. New York: Longman, 1996, 313 p. ISBN 08-013- 1251-5, s. 58

[5] TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006, ISBN 80-736-7096-8, s. 43

[6] SHOEMAKER, Pamela a REESE, Stephen. Mediating the Message: Theories of Influences on Mass Media Content. New York: Longman, 1996, 313 p. ISBN 08-013- 1251-5, s. 9

[7] Ibidem, s. 106

[8] TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006, ISBN 80-736-7096-8, s. 47