Interkulturní komunikace

Autorka: Barbora Hosáková

Obecná charakteristika

Interkulturní komunikaci je jako multidisciplinární fenomén obtížné uchopit, jelikož každá disciplína přistupuje k tomuto tématu odlišně. My se na něj podíváme z různých úhlů, abychom zcela pochopili jeho využitelnost jak v současnosti, tak i budoucnosti. Obecně jej ale můžeme popsat jako „proces komunikace a interakce mezi příslušníky jiných kultur odlišujících se etnikem, národem, rasou či náboženstvím a jeho problematikou, metodikou, i teorií a praxí. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů.“ (Průcha, 2010: 16)

Interkulturní komunikace jako proces

Nejprve se podívejme, jak lze přistupovat k interkulturní komunikaci jako k procesu, který reálně probíhá každý den ve všech částech světa jakožto samotná interakce s cizinci či příslušníky jiné kultury. Tento proces můžeme pozorovat, vnímat nebo být i jeho přímými účastníky – takto i poznáme, že samotný proces probíhá spontánně a bez záměrného úsilí komunikujících partnerů (Průcha, 2010: 13). Právě díky velké rozmanitosti jazyků lidské populace, a tedy i velkému množství postojů a předsudků k jiným etnikům a jejich jazykům, můžeme spatřovat mezi faktory tohoto procesu determinanty lingvistické, psychologické i kulturní. Průcha popisuje tento proces zcela jasně: „Je reflexí reálně existujícího jevu, jenž se vyskytuje každodenně a jeho významnost stále roste v důsledku vzrůstajících globalizačních tendencí v mnoha sférách lidské činnosti…“ (Průcha, 2010: 17)

Interkulturní komunikace jako oblast vědy

Z pohledu interkulturní komunikace jako vědecké teorie a výzkumu je nejdůležitější si uvědomit soustředění na studium obsahu komunikace, subjekty začleněné do toho procesu, podmínky a překážky jeho průběhu a neposlední řadě na efekty vznikající působením právě interkulturní komunikace (Průcha, 2010: 13).

Z vědeckého hlediska je pole interkulturní komunikace celkem nové téma. Například v sociologické teorii sociální komunikace se objevila až před třemi či čtyřmi desetiletími, ačkoli tento proces probíhal již od počátku lidstva v době pravěké u komunikace různých kmenů či případě antiky u komunikace Římanů a Barbarů. U psychologie můžeme vidět podobný přístup, tedy přístup k interkulturní komunikaci jako k okrajovému tématu. Můžeme zde vidět paradox samotné interkulturní komunikace – ačkoli je multidisciplinární, většina vědeckých oborů se jí vyhýbá. Pouze management, přesněji interkulturní management, se touto tématikou zabýval již po 2. světové válce díky přibývající expanzi Američanů do různých zemí i kontinentů za účelem obchodu, a tedy i navýšení interakce mezi zeměmi velmi odlišné kultury. „Vznikla potřeba instruovat diplomaty, obchodníky, učitele jazyků aj. o specifičnostech kultur a jazyků jiných zemí. Kromě toho také válka vedená USA ve Vietnamu (1964 – 1973), pro niž bylo potřeba vycvičit také specialisty (tlumočníky a jiné) pro komunikaci Američanů s Vietnamci, přispěla k rozvoji teorie a výzkumu interkulturní komunikace.“ (Průcha, 2010: 19) Je také nutno podotknout, že od 60. let 20. století se v oblasti sociolingvistiky a psycholingvistiky začaly rozpoznávat procesy řečové komunikace, které jsou ovlivňovány faktory etnických a národních kultur. Postupně se také vytvářel obor etnografie komunikace (který kombinovat lingvistiku, etnografii a etnologii čili kulturní antropologii), založený Dellem Hymesem v období 60. až 80. let minulého století. Jeho metodika obsahovala hlavně pozorování komunikačních zvyklostí u různých technik a národů. Salzmann jeho úsilí a cíl popisuje jako „… podat pokud možno úplný obraz užívající řeči v různých společnostech a vytvořit historické a srovnávací studie o tomto předmětu. Využití rostoucího objemu informací z oblasti etnografie komunikace může přispět k řešení některých sociálních problémů společností, v nichž žije mnoho národů vedle sebe, ale přitom vždy nesdílejí stejné způsoby komunikace.“ (Průcha, 2010: 20)

Velkou roli v interkulturní komunikaci hraje také teorie jazykového relativismu, která je spojována s hypotézou Sapira-Whorfa, že myšlení lidí, jejich chápání a vnímání okolního světa je určováno charakterem toho jazyka, kterým mluví, a že rozdíly mezi jazyky se tudíž odrážejí i v rozdílné interpretaci světa včetně vnímání jiných lidí, u mluvčích jednotlivých jazyků. (Průcha, 2010: 23) Vidíme tedy jasnou souvislost s jazykem jako determinantem lidského vědomí, chování a jednání, a tedy důležitým faktorem, který velice ovlivňuje interkulturní komunikaci.

Interkulturní komunikace v praxi

Pojďme se tedy podívat konkrétně, co do interkulturní komunikace spadá. V porovnání s komunikací obecnou, kterou známe z každodenního života a jejímž hlavním záměrem je bezchybné předání informace, obsahuje interkulturní komunikace také snahu o upevnění našich vztahů, což může být složitější při střetu dvou či více kultur a mohu vznikat všelijaká nedorozumění. Tato nedorozumění se mohou vyskytovat jak ve verbální, tak i neverbální komunikaci. (Moree, 2015: 103) Výhodu tu mají lidé z vícejazyčných domácností, tedy z bilingvních rodin či komunit, kteří vyrůstali či žijí ve společnosti více kultur a komunikace ve více jazycích je pro ně zcela přirozená. Pro takovéto jedince je velice častá pracovní oblast překladatelství, tlumočnictví či práce v interkulturním prostředí. (Gibson, 2002: 54)

Příklad takovéto komunikace můžeme vidět čím dál více v obchodní sféře v podobě mezinárodních kontraktů, ale i mezinárodních týmů. Tento trend stále více stoupá i díky globalizaci a velkým možnostem obchodní spolupráce po internetu. Pokud bychom se zaměřili přímo na fungování mezinárodního týmu, můžeme již od začátku vidět problémy v koordinaci, ale i jejich výhody. Nový (2003: 180) například popisuje, jak funguje spolupráce mezi kolegy z České republiky a Spojených států amerických. Američané mají velmi pozitivní a otevřený přístup k práci, snaží se o jednoduchost a snadněji navazují první kontakty díky jejich neformálnosti, uvolněnosti a obratnosti komunikace. Čeští kolegové jsou ovšem více skeptičtí, a proto Američany můžou časem podezřívat z falešného pozitivního přístupu jakožto stylizovanou masku či nepříliš hluboký zájem o své přátele a jejich osobní život. Naopak častý český zvyk interpretovat věci pouze z negativní stránky a ‚stěžování si‘ může zapříčinit dojem Američanům, že nedokážeme nic vidět pozitivně a s nadšením a potvrzuje se tím i fakt, že Češi nesdělují automaticky informace, jako by to dělali Američané. V těchto situacích může právě nastat velké množství problémů z pouhého nedorozumění, jak jsme si již popisovali dříve.

Shrnutí

Na závěr by bylo vhodné uvést, proč je přínosné se interkulturní komunikací zabývat. S postupnou globalizací jsou společnosti čím dál více multikulturní, ať už kvůli obchodu či válečným konfliktům, které nutí oběti utíkat ze své země. Právě kvůli takovéto rozmanitosti všech společností vznikají konflikty, které mnohdy začínají pouhým nedorozuměním, jímž by se dalo předejít interkulturní komunikací. Tato rozdílnost nám ovšem také poskytuje možnosti nových pohledů a názorů, které nám mohou rozšířit obzory a napomoci k hermeneutickému výkladu jiných kultur a etnik.

Zdroje

Průcha, Jan. 2010. Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing. Psyché.

Moree, Dana. 2015. Základy interkulturního soužití. Praha: Portál.

Nový, Ivan – Schroll-Machl, Sylvia. 2003. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. 3. vyd. Praha: Management Press

Gibson, Robert. 2002. Intercultural business communication. Oxford: Oxford University Press.