Autorka: Zuzana Vachková
Stuart Hall přichází s teorií kódování a dekódování během svého ředitelování birminghamského Centra pro současná kulturální studia[1] na přelomu 60. a 70. let 20. století (Šmikmátor, [online]).[2] Komplexně její rozšířenou verzi vydává jako esej Encoding and Decoding in the Television Discourse v roce 1980 v rámci knihy Culture, media, language, kterou vytvořil pod patronátem CCCS spolu s Dorothy Hobsonovou, Andrewem Lowem a Paulem Willisem (Metyková, [online]).
Tato teorie se zabývá produkcí, šířením a interpretováním textů, především tedy ve smyslu zakódování významů do textu a jejich následné dekódování (Barker, 2006: 201). Stuart Hall se domníval, že lidé nejsou pouze pasivními konzumenty mediálních obsahů a jimi nabízených významů, ale jsou naopak aktivní, sami si vybírají, zda nabízené významy přijmou, popřípadě zda přijmou jen jejich část nebo je budou ignorovat. Její představení veřejnosti vyvolalo otázky ve vnímání šíře účinků médií na recipienty a polemiku o jejich celkovém vlivu. Stuart Hall a „birminghamská škola“ se se svým konceptem recipientů tedy staví proti myšlenkám frankfurtské školy, která publikum vnímá jako čistě pasivní (Kelnarová 2011: 10). Přemýšlení o recipientech jako aktivních participantech při interpretaci textů se pak stalo významnou součástí pro vznik tzv. „etnografického“ obratu ve studiu médií a jejich publik (Jirák & Köpplová 2015: 225).
Kódování a dekódování
Ve své teorii Hall vychází z toho, že média nemají na každého recipienta stejný účinek a obsahy nejsou vždy přijímány totožně a bezvýhradně. Jirák a Köpplová (2015) zmiňují, že zároveň vycházel i „z teoretického postulátu hegemonie, podle něhož je do mediálního textu vždy zakódována dominantní ideologie.“ (Jirák a Köpplová, 2015: 226). Vše se odvíjí od samotné produkce textů. Během výroby mediálních obsahů jsou do nich kódovány významy odpovídající dominantní ideologii. Podle Halla se tak děje proto, že mediální organizace mají určité standardy, jak by se měly jednotlivé texty tvořit, co by měly obsahovat a jak jednotlivá témata pojímat. Témata i významy pak přejímají z vnějšího světa (Hall, 2005: 44-45; Jirák a Köpplová, 2015: 226). Jelikož ale výsledné mediální obsahy jsou významově polysémní, není nikdy jisté, jak se k nim publikum postaví a že zcela přijme zakódovaný obsah (Jirák a Köpplová, 2015: 226).
Obr. 1 – Model zakódování a dekódování
Ve své práci stanovuje schéma přenosu mediálního obsahu od mediální organizace k recipientovi (viz obrázek 1). Nejdůležitější poznatek, který z tohoto schématu vyplývá, je, že významová struktura 1, tedy zakódovaný význam, který uděluje sdělení jeho tvůrce, nemusí být stejná jako významová struktura 2 – tedy význam, který dekóduje příjemce. Z toho vychází také Hallovo zjištění, že během komunikace může docházet k určitým stupňům porozumění či neporozumění (Hall, 2005: 45-47).
Protože už samotná produkce textu není odtržená od světa a světu se přizpůsobuje, nemůže být od historicko-sociálně-kulturního kontextu svého vzniku odtržen ani samotný text. Je nutné si proto uvědomit, že text není vůči výkladu neutrální, ale má v sobě zakódovaný jistý dominantní význam, který podporuje interpretaci odpovídající současné dominantní ideologii, v jejímž rámci je tvořen. Text obsahuje určité orientátory, které mají recipienta přimět číst text tak, jak autor zamýšlel, vyvolat v něm preferované významy, které má v textu nalézt a převzít z něj (Jirák & Köpplová, 2015: 228).
Tři typy čtení textu
Hall se nedomnívá, že by všichni recipienti dekódovali významy v textu stejně. Naopak, upozorňuje na to, že naši interpretaci ovlivňuje náš sociální a kulturní kontext, naše rámce vědění, politické, povahové, rasové i třídní determinanty (pro Halla byla nejdůležitější rasa a třídní postavení). Proto Hall vypracoval koncept tří hypotetických stanovisek, ze kterých je možné k textu přistupovat a interpretovat jej: jedná se o čtení dominantně hegemonní, vyjednané a opoziční (Jirák & Köpplová, 2015: 228-229).
U dominantně hegemonického čtení[3] se recipient pohybuje uvnitř dominantního kódu. Příjemcova významová struktura odpovídá významové struktuře podavatele. Čte tedy text tak, jak to autor zamýšlel. V rámci polysémie významů si vybírá ty preferované. Hall toto čtení označuje jako „dokonale transparentní komunikaci“ a podotýká, že lidé mohou texty takto číst i díky profesionalitě textu, v jehož přirozeně vytvořené struktuře a obsahu neodhalí jeho ideologicky podmíněnou konstrukci. Tvůrci mediálních obsahů mají totiž často tendenci se s dominantní ideologií a kódem identifikovat (Hall, 2005: 54-55).
Druhý typ čtení nazývá Hall vyjednané čtení. Zde Hall operuje s tím, že lidé si uvědomují určité hegemonické hledisko, v jehož rámci jsou texty vytvářeny, chápou, co je dominantě definováno a profesionálně označeno (Hall, 2005: 55). Lidé pak během čtení připustí legitimitu hegemonických stanovisek, ale zároveň si vytváří i svá vlastní pravidla – a tedy připouští i výjimky. Jednoduše řečeno – lidé rozpoznávají to, jak autor zamýšlel, aby byl text čten, toto autorovo stanovisko připouští, ale zároveň si k tomu vytváří i svoje vlastní, které nemusí být s autorovým úplně totožné (Baker, 2006: 201; Jirák & Köpplová, 2015: 229).
Posledním typem čtení je dle Halla čtení opoziční. Během tohoto typu intepretace textu si recipient zcela uvědomuje dominantně zakódovanou ideologii a preferovaný typ čtení, ale zcela ho odmítá a text/obsah interpretuje naprosto opačně. Vůči nabízenému významu se zcela vymezuje (Hall, 2005: 57).
Pokud bychom chtěli jednotlivé typy čtení demonstrovat, můžeme využít příklad, který ve svém článku publikoval Jan Šmikmátor: „Příkladem může být rozdílné přijetí zprávy o spuštění jaderné elektrárny. Dejme tomu, že zpráva je zakódována „proatomově“, tedy straní příznivcům jaderné energie. (…) Zastánci atomu, kteří čtou tuto zprávu dominantně, si ji vyloží podle záměrů média, zatímco odpůrci použijí opoziční kód, který posílí jejich názor, že atomová energie je špatná. (…) V našem příkladu jaderné elektrárny by zpráva „přečtená“ pomocí dohodnutého kódu zněla asi takto: elektrická energie je potřebná a jaderná elektrárna je méně škodlivá než například elektrárna tepelná. Ale na druhé straně existují i bezpečnější a ekologičtější způsoby výroby elektřiny.“ (Šmikmátor, [online]).
Důsledky Hallovy teorie
I díky teorii kódování a dekódování se začalo na publikum mediálních obsahů nahlížet jako na aktivní, tvořící si vlastní významy, vybírající si texty a operující s nimi individuálně na základě svých specifických determinantů (Jirák & Köpplová, 2015: 228). V návaznosti na publikaci této teorie začaly vznikat výzkumy publika reflektující právě podmíněnost druhu čtení v závislosti na individuálních determinantech. K výzkumům inspirovaným touto teorií řadíme například výzkumy Davida Morleyho Nationwide Audience či Family TV. (Barker, 2006: 201).
Shrnutí
Hall vychází z konceptu hegemonie, polysémie významů a mediálního obsahu jako nositele ideologie. Hall pracuje s tím, že významy zakódované do sdělení jejich producenty nemusí být totožné s dekódovaným významem, který si během čtení vytvoří jeho recipienti, protože publikum je vůči mediálním obsahům interpretačně aktivní. To znamená, že pokud existuje větší množství možných interpretací textu, mohou různí členové publika na základě svých sociálně-kulturních determinantů text interpretovat odlišně (i když většina dokáže určit jeho dominantní, hegemonický výklad). Jako tři základní typy čtení označil Hall čtení dominantně hegemonické, vyjednané a opoziční. (Jirák & Köpplová, 2015: 229). McQuail (2009) pak řadí Hallovu teorii k tzv. příjmovým modelům komunikace, kde moc médií ovlivňovat publikum je částečně iluzorní, protože publikum má nakonec poslední slovo. Podotýká však, že komunikace médií nemůže být vykládána jen z jednoho úhlu pohledu a ignorovat všechny ostatní přístupy, protože každý přístup odráží určitou část a určité aspekty komunikačního procesu (McQuail, 2009: 86-87).
Literatura
BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-099-2.
HALL, Stuart. Kódování/dekódování. Překlad Jan Baloun. Teorie vědy. 2005, vol. XXVII, no. 2, s. 41–58. ISSN 1210–0250.
JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. 2. vyd. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0743-6.
KELNAROVÁ, Adéla. Teorie kódování a dekódování Stuarta Halla pod lupou. Olomouc, 2011. Bakalářská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce: Mgr. Marek Lapčík, Ph.D.
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-574-5.
METYKOVÁ, Monika. Hall, Stuart (1932). In: Revue pro média. [online]. [cit. 10. 1. 2019]. Dostupné z: http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Heslar/hall.htm
ŠMIKMÁTOR, Jan. Kódování/Dekódování. In: Revue pro média. [online]. [cit. 10. 1. 2019]. Dostupné z: http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Heslar/kodovani-dekodovani.htm
Obrazová příloha
Obr. 1 – Hall, Stuart. Model kódování a dekódování. [doprovodný obrázek]. Teorie vědy. 2005, vol. XXVII, no. 2, s. 46. ISSN 1210–0250.
[1] Dále jen CCCS.
[2] Mezi lety 1968 až 1979 byl Stuart Hall ředitelem Centra pro současná kulturální studia v Birminghamu.
[3] Někdy bývá slovo čtení nahrazováno kódem.
« Back to Glossary Index