Autorka: Kristýna Malečková
Teoretická východiska pojmu „rasismus“
Rasismus a rasistické teorie vycházejí především ze dvou základních předpokladů. První předpoklad tkví v genetických rozdílech, jež mají charakter rozdílů druhových. Druhým předpokladem pro samotnou podstatu rasismu je tvrzení, které se zakládá na rozdílech kulturních či intelektuálních, což se projevuje v rozdílech určitého morálního charakteru, jež mají politický nebo sociologický význam. Anglický výraz „racism“ je využíván především jako označení předsudků či nepřátelských projevů a postojů proti lidem na základě jejich rasového původu a to bez ohledu na to, zda jsou tyto předsudky a nepřátelské projevy reálné či nikoliv.[1]
Za jednu z prvních definic rasismu je považována definice americké antropoložky Ruth Benedictové, která v roce 1942 ve své publikaci nazvané „Race and Racism“ definovala rasismus jako „dogma, jímž je jedna etnická skupina odsouzena přírodou k vrozené méněcennosti a jiná skupina je předurčena k vrozené nadřazenosti“.[2] Nebezpečí rasismu spočívá především v jeho ideologické podobě. Ideologická podoba rasismu nestaví na náhodných případech ani na lidových předsudcích, ale vyznačuje se na základě určitého racionálního odůvodnění. Tato podoba nabízí jednoduchá řešení komplikovaných a kontroverzních vztahů, ať už rasového či etnického charakteru. Ideologie je vždy spjata s konkrétním fenoménem moci a nadvládí. I proto můžeme tvrdit, že rasismus v sobě nese jistý mocenský, až násilnický rozměr. Z hlediska podoby rasismu je dobré se na danou problematiku podívat i z pohledu „druhé strany“. Jedná se o jednotlivce, kteří jsou v hojném množství ve společnosti nahlíženi ve smyslu těch „jiných, cizích a odlišných“. Tito jednotlivci jsou především svazováni svou skupinovou příslušností, což stěžuje každému jednotlivci nastoupit na individuální cestu přirozeného vývoje. Kvůli rozdílnostem dané rasové menšiny či skupiny hrozí jejich příslušným jedincům nepochopení ze strany společnosti.[3]
Rasismus představuje společenský jev, který vychází z rasové nerovnosti a zároveň lze rasismus definovat jako „sociální, respektive sociokulturní fenomén vycházející z rasových předsudků nebo teorií, zdůvodňujících a obhajujících rasovou nerovnost, přičemž rasový, tj. biologický aspekt je jen určitým stigmatem.“[4]
Historie a počátky rasismu
Novodobý rasismus, jak jej známe dnes, se poprvé začal objevovat ve 30. letech 20. století. Poprvé pojem „rasismus“ použil ve svém díle německý psycholog Magnus Hirschfield.[5] Rasismus vychází z politiky, která klade velký důraz na pojem „rasa“. Je to právě tento pojem, jež odráží víru v biologické a genetické rozdíly mezi lidmi. Rasovou příslušnost oproti národní identitě člověk změnit nemůže, což lze chápat jako důsledek samotného narození konkrétního jedince. Symboly rasy, ať už barva pleti nebo vlasů či typ krve na základě fyziologických základů změnit z faktických důvodů nelze.[6]
Jelikož na Zemi existují tři zeměpisná pásma, musely na základě zákonitosti vzniknout tři rozdílné lidské rasy[7]:
- bílá (euroasijská) – tato rasa se vyskytuje v mírném pásu
- černá (negroidní) – tato rasa se vyskytuje v tropickém pásmu
- mongoloidní (asijsko-americká) – tato rasa se vyskytuje v subtropickém pásmu
Vznik rozdílných lidských ras sebou postupně nesl tzv. „rasové problémy“. Je žádoucí si uvědomit fakt, že lidské rasy a kultura s nimi spojená, se od sebe vzájemně velice liší.[8] Rasová imaginace spojená s ideologií ekonomicky motivovaného chování znevolňovala pracovní síly v podobě otroctví. To samo o sobě nezrodilo formu rasismu jako celku, ale určitou formu pigmentokracie, kterou lze označit za nejstarší formu západní rasové ideologie.[9] Určitá forma rasismu se začala rozvíjet v době starověké otrokářské společnosti, kde hlavní myšlenkou bylo ospravedlnit utlačování a zacházení s otroky a tím obhájit nadvládu jednoho národa a jeho zotročování dalších lidských skupin. Rasismus již od otrokářské doby vyvíjel nátlak silnější většiny proti slabší menšině.[10] Toho si byl dobře vědom i Adolf Hitler, i když sám nepochybně neodpovídal rasistickému stereotypu vysokého, světlovlasého, modrookého árijce s širokými rameny, kterým nacistická odborná literatura zaštiťovala své nadšence. Druhá světová válka byla ve své podstatě další fází rasismu, který se na základě určité nacistické ideologie přetvořil ve fašismus.[11]
Rasismus jako určitý ideologický základ pro fašismus
Fašismus ve své podstatě velice inklinuje právě k rasismu a k rasistickým metodám, což lze dokázat na příkladu nacistických teoretiků, kteří se hrdě a otevřeně hlásili k fašistické ideologii. Za celé období II. světové války se rasismus stal synonymem fašismu. Cílem fašismu tak bylo především na základě určité rasové nesnášenlivosti doslova odstranit nemalou část populace, která patřila do příslušníků tzv. „jiné rasy“. Mezi tuto skupinu šlo zařadit zejména Židy a Romy, ale také svědky Jehovovy, homosexuály, komunisty a postižené či jinak fyzické indisponované jedince. Postupný rozmach fašismu přiměl řadu osobností bojovat za práva lidu a vymezovat se tak proti nebezpečným ideologiím, jakým rasistické a fašistické ideologie bezesporu jsou.[12] Fašismus v období II. světové války v sobě nesl znaky rasové diskriminace, kterou lze teoretizovat jako určitý proces odlišení a vnímání rozdílů mezi konkrétními jedinci ve společnosti. Z pohledu fašismu lze hovořit o úmyslné diskriminaci, která se vyznačovala úmyslným chováním směrem ke konkrétním příslušníkům určité diskriminované skupiny.[13]
Shrnutí
Rasismus odborníci a mnozí autoři považují za společensky nepřijatelný jev, který je pro společnost velice nebezpečným nástrojem, což může vyústit v nepředvídatelné a hrůzné činy. Rasismus vychází z konceptu odlišností lidských ras. Na světě existují tři rasy a to rasa bílá, černá a mongoloidní. Pokud nahlédneme do historie, dozvíme se, že rasismus v současné podobě vznikl ve 30. letech 20. století. Nepopiratelnou roli měl rasismus i při nástupu fašismu. Byl to právě fašismus, který z rasových a diskriminačních problémů vycházel. Rasismus ani v současnosti nevymizel a stále je celospolečenským problémem, který je potřeba nutně řešit.
ZDROJE
BUDIL, Ivo. Úsvit rasismu. Praha: Triton, 2013. ISBN 978-80-7387-630-2.
DACÍK, Tomáš. Člověk a rasa. Brno: CERM, 2001. ISBN 80-7204-216-5.
HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. 4. vyd. Přeložil Zdeněk Masopust. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-137-3.
KAMÍN, Tomáš a Tatiana MACHALOVÁ. Kritika rasy a rasismu. Brno: Masarykova univerzita, 2003. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. sv. 271. ISBN 80-210-3275-8.
KRYL, Miroslav. Rasismus, antisemitismus, holocaust. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2011. Studijní texty. ISBN 978-80-7414-389-2.
LÉVI-STRAUSS, Claude. Rasa a dějiny. Brno: Atlantis, 1999. ISBN 80-7108-138-8.
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu: sborník. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-285-8.
WOLF, Josef. Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti. Praha: Karolinum, 2000. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0099-4.
[1] HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. 4. vyd. Přeložil Zdeněk Masopust. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 236. ISBN 978-80-7380-137-3.
[2] KAMÍN, Tomáš a Tatiana MACHALOVÁ. Kritika rasy a rasismu. Brno: Masarykova univerzita, 2003. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, s. 101. ISBN 80-210-3275-8.
[3] ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu: sborník. Praha: Portál, 1998, s. 11. ISBN 80-7178-285-8.
[4] DACÍK, Tomáš. Člověk a rasa. Brno: CERM, 2001, s.78. ISBN 80-7204-216-5.
[5] KRYL, Miroslav. Rasismus, antisemitismus, holocaust. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2011. Studijní texty, s. 74. ISBN 978-80-7414-389-2.
[6] HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. 4. vyd. Přeložil Zdeněk Masopust. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 236. ISBN 978-80-7380-137-3.
[7] WOLF, Josef. Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti. Praha: Karolinum, 2000. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, s. 52. ISBN 80-246-0099-4.
[8] LÉVI-STRAUSS, Claude. Rasa a dějiny. Brno: Atlantis, 1999, s. 11. ISBN 80-7108-138-8.
[9] BUDIL, Ivo. Úsvit rasismu. Praha: Triton, 2013, s. 18. ISBN 978-80-7387-630-2.
[10] WOLF, Josef. Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti. Praha: Karolinum, 2000. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, s. 55–56. ISBN 80-246-0099-4.
[11] HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. 4. vyd. Přeložil Zdeněk Masopust. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 236–237. ISBN 978-80-7380-137-3.
[12] KAMÍN, Tomáš a Tatiana MACHALOVÁ. Kritika rasy a rasismu. Brno: Masarykova univerzita, 2003. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, s. 102. ISBN 80-210-3275-8.
[13] ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Výchova k toleranci a proti rasismu: sborník. Praha: Portál, 1998, s. 14. ISBN 80-7178-285-8.
« Back to Glossary Index