Eve Ensler se (nejen) do literárního povědomí zapsala díky dramatu The Vagina Monologues[1] (česky Vagina monology, 2002). Už samotný název napovídá, že nepůjde o zcela tradiční záležitost. Americká dramatička, feministka a aktivistka se tímto dílem pokusila upozornit zejména na násilí páchané na ženách. Vagina monology vznikly v roce 1996, o jejich popularitě svědčí fakt, že od té doby byly přeloženy bezmála do 48 jazyků a v divadelní podobě se rozšířily do 140 zemí světa. Pro zvýšení popularity Vagina monology na sebe upozornily i svým hereckým obsazením. Performance se zúčastnily např. Glenn Close, Alanis Morissett, Whoopi Goldberg, Susan Sarandon, Winona Rider, Calista Flockhart, Cate Blanchett, Kate Winslet nebo Melanie Griffith, které tímto vyjádřily hře, a hlavně jejímu tematickému zaměření, svou podporu.
Eve Ensler se narodila 25. května 1953 v New York City. Její matka byla křesťanka, otec židovského původu. V dětství byla Eve svým otcem sexuálně znásilňována. Tato záležitost se bezesporu stala klíčovou události v jejím životě. V roce 1978 se provdala za Richarda McDermotta, se kterým se o deset let později rozvedla. V současnosti žije ve svém rodišti se svým partnerem Arielem Orrem Jordanem, kterému Vagina monology věnovala.
Vagina monology, jak nám evokuje už samotný název, jsou komplexem monologů s hlavním spojujícím tématem, a to vagínou. Tyto texty jsou sesbírány samotnou Eve Ensler od žen z celého světa a jsou příběh po příběhu děleny do kapitol. Jednotlivé kapitoly jsou prokládány promluvou autorky, kde popisuje situace, jak k rozhovorům došlo a jak probíhaly. Ženy, mluvící o svých nejintimnějších chvílích, byly různých věkových kategorií, náboženských vyznání či sexuální orientace. Není pochyb, že Eve Ensler se právě o různorodost tohoto díla snažila. Díky tomuto faktu se může větší počet žen s jednotlivými příběhy ztotožnit. Pohlavní styk, láska, znásilnění, porod. Tyto tragické, úsměvné, děsivé, radostné, znepokojující, depresivní zkušenosti mnoha žen se díky Eve Ensler spojily v jeden celek. Jedním z autorčiných záměrů bylo zcela jistě odstranit stud při vyřknutí slova „vagína”, neboť ji vnímá jako všudypřítomnou část lidských životů. To potvrzuje i Gloria Steinem, americká feministka a politická aktivistka, jež je autorkou předmluvy k „Monologům”: „Ženy se svěřily Eve Ensler se svými nejintimnějšími zážitky, počínaje sexem a konče porody…myslím, že se čtenáři, muži i ženy, budou cítit po přečtení těchto stránek svobodnější.” [2]
Eve Ensler je představitelkou třetí vlny feminismu, který se rodí v 80. letech 20. století a trvá dodnes. Tato třetí vlna je charakteristická tím, že se feministické hnutí štěpí do několika různých proudů na základě toho, jakých cílů v rámci postavení žen ve společnosti, chtějí dosáhnout (zjednodušeně řečeno). Důsledkem toho můžeme např. hovořit o feminismu liberálním, psychoanalytickém, radikálním, marxistickém, ekofemenismu, kyberfeminisu nebo také o feminismu multikulturním, kam se řadí i Eve Ensler. Multikulturní feminismus se snaží zaměřit i na zájmy dosud marginalizovaných žen (ve feministické teorii) jako např. žen manuálně pracujících, žen ohrožených nezaměstnaností a chudobou a žen etnických menšin. Podle premis multikulturního feminismu se dosavadní feministické aktivity orientovaly jen na „bílé, buržoazní ženy“. Tomu se snaží multikulturní feminismus vyhnout a jeho cílem je zapojit všechny ženy do aktivního feministického hnutí bez ohledu na jejich skupinovou, třídní či rasovou příslušnost.[3] Otevřenými zpověďmi, které jsou zpověďmi dívek a žen napříč všemi třídními rozdíly a věkovými kategoriemi se snaží autorka oprostit od společenských tabu typu násilí, které je pácháno na ženách, ať už ve formě sexuálního zneužívání, sexuálního obtěžování nebo zločinného mrzačení ženských genitálií v některých zemích. Autorka se snaží bojovat proti těmto činům zveřejněním utajovaných zkušeností „postižených žen“, čímž chce zachovat jejich duševní zdraví právě tím způsobem, že o těchto zkušenostech budou otevřeně hovořit.
Hra Vagina Monology navíc iniciovala vznik mezinárodního hnutí V-Day, které se zaměřuje na boj s násilím páchaných na ženách a dívkách. Dnes nadace V-Day podporuje organizace ve všech zemích světa, kde ženy bojují za práva žen a za odstranění násilí. Toto téma je předmětem zájmu radiálního feminismu, který je jedním z proudů tzv. třetí vlny feminismu (jak jsem již zmínila výše). Radikální feminismus vychází z přesvědčení, že ženy podléhají nadvládě mužů ve všech společenských sférách, jak veřejné, tak soukromé. Tento útlak je způsoben patriarchálním uspořádáním společnosti. Se zajímavou myšlenkou přišla v předmluvě k Vagina monology opět Gloria Steinem, když se pozastavila nad existencí klitorisu jako „jediným orgánem jehož jedinou funkcí je vnímat rozkoš“. Svou úvahu konči slovy: „Kdyby takový orgán měli jen muži, dovedete si představit, jak často bychom o něm slyšely – a co všechno by jeho vlastnictví ospravedlňovalo?“[4] Naráží na klitoris jako na symbol určité moci, kterým disponuje jen ženská část populace. V její výpovědi můžeme také postřehnout, že ženy, ačkoli tímto potenciální nástrojem moci disponují, jej nevyužijí, nebo nejsou schopny využívat. Jedním z důvodů by mohla být právě z důvodu oprese ze stran mužů či nedostatečná důvěra v samu sebe. Radikální feminismus se dovolává matriarchálního uspořádání společnosti.
Vagina Monologues. Zdroj: Google Books
Další vydaná kniha Eve Ensler, která bylo přeložena do češtiny, nese název Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu (I am an Emotional Creature) a bylo vydáno v roce 2010. Jedná se o fiktivní příběhy dívek z různých koutů světa, které jsou prokládány fakty spojené s problémy současného dění (autorka zde uvádí např. fakt, že víc než 900 miliónů dívek a žen žije za méně než dolar denně). Dále se zde můžeme setkat s básnickými texty, monology nebo se zamyšleními. Její literární práce chce oslovit ženy a vzývá je k zamyšlení se nad sebou samými.
Další hra, jejíž autorkou je Eve Ensler má název The Good Body[5] (česky (V)hodné tělo, 2006) vzniklou v roce 1999. V knize se autorka zamýšlí nad ideálem krásy, který se ženy snaží dosáhnout nebo se mu alespoň přiblížit. Poukazuje tak na tzv. lookism, tedy na diskriminaci na základě vzhledu. S tím, že jsou lidé (zejména ženy) hodnoceni (hodnoceny) na základě toho, jak vypadají, se setkáváme neustále. Ženy, jako by měly od narození naprogramovaný vzorec dokonalého těla. Není se čemu divit, všudypřítomná média nám dávají na odiv, jak dokonalé ženy mají vypadat. Autorka (V)hodného těla na to šla ale z druhé strany, ačkoliv stejnou metodou jako u Vagina monology. V tomto díle nás konfrontuje s příběhy několika žen, které mají komplexy ze svého těla. Příběhy jsou opět vybrány tak, aby šly napříč kulturním spektrem a věkovými kategoriemi. Můžeme tak číst příběh např. dospívající afroamerické rekreantky, židovky po čtyřicítce z Los Angeles či Indky ve středním věku. Autorka se ve čtenáři snaží vyvolat myšlenku, aby své tělo milovali takové, jaké je, a tím se vymanili z jakéhosi vězení, do kterého nás právě ideál krásy uvádí. Ten bývá ve většině médií připodobňována k hubené dlouhovlasé dívce s velkými prsy a s pletí bez jediného pupínku. V předmluvě sama Eve Ensler píše: „Ještě děsivější než narcismus je zápal pro sebezmrzačení, jenž se stále rozšiřuje, jenž postupně zamořuje celý svět.“[6] Tím má nepochybně na mysli sklon dívek či žen k hubnutí, které vede až k poruchám příjmu potravy, které se stávají jakousi daní za extrémní štíhlost. Z totožných důvodů v červnu roku 2016 londýnský starosta Sadiq Khan zakázal reklamu na proteinový prášek zobrazující „dokonalé ženské tělo“ s nápisem „Are you beach body ready?“.
Nejnovější knihou Eve Ensler je In the Body of the World: A Memoir, která vyšla v dubnu roku 2013. Do českého jazyka byla přeložena pod titulem V těle světa a vyšla pod nakladatelstvím Beta v roce 2014. V této knize se autorka zpovídá ze své zkušenosti s rakovinou.
Osobně mě díla Eve Ensler velice zaujala v tom smyslu, že dokázala propojit mnohdy bolestná témata s humornými. A tak ty tíživé okamžiky, které se nesly v případě divadelních inscenací, jež jsem se zúčastnila, byly záhy odlehčeny těmi úsměvnými, jejímž jmenovatelem byla stále žena.
Setkala jsem se i s případy, kdy pravě Monology vagíny, kterými na sebe autorka upozornila, a v jistém smyslu ji vynesly na vrchol, mnohé odradily jen svým názvem. To je důkazem toho, že mnohá společenská témata zůstávají stále tabu. Ačkoliv bych se ráda vyhnula stereotypizaci, její tvorba je (vzhledem ke svému tematickému zaměření) bližší ženské části populace.
[1] Vagina Monology v roce 1994 získaly cenu Obie v kategorii „nová nejlepší hra”. Cena Obie je každoročně udělované ocenění periodikem The Village Voice divadelním umělcům (v roce 1984 mimo jiné i Václav Havel v kategorii „významný divadelní autor”).
[2] Předmluva Gloria Steinem k ENSLER, Eve: Vagina monology. Praha: Pragma, 2002, s. 14.
[3] VÍZNEROVÁ Hana: Bílý a multikulturní feminimus: sebekritika a proměny feministického hnutí. [dostupné online] http://www.genderonline.cz/uploads/92c798ecdf56cc09841afb015bc12e69976c1699_bily-a-multikulturni-feminismus.pdf
[4] Předmluva Gloria Steinem k ENSLER, Eve: Vagina monology. Praha: Pragma, 2002, s. 6.
[5] Divadelní zpracování The good Body měli diváci Moravského divadla možnost navštívit naposledy v červnu roku 2013. Inscenacei s názvem Tělo ztvárnilo Intimní divadlo Bláhové Dáši, režie se ujala Irena Žantovská.
[6] ENSLER, Eve: (V)hodné tělo. Brno: Jota, 2006, s. 10.
PRIMÁRNÍ LITERATURA:
ENSLER, Eve: Vagina Monology. Praha: Pragma, 2002. ISBN 80-7205-900-9.
ENSLER, Eve: (V)hodné tělo. Brno: Jota, 2006. ISBN 80-7217-444-4.
ENSLER, Eve: V těle světa. Praha: Beta, 2014. ISBN 978-80-7306-639-0.
SEKUNDÁRNÍ LITERATURA:
Osvaldová, Barbora: Česká média a feminismus. Praha:Libri, 2004. ISBN 80-7277-263-5.
VALDROVÁ, Jana Decarli: ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004. ISBN 80-903228-3-2.
INTERNETOVÉ ZDROJE:
Autorka: Lucie Hartmannová
