Autor: Ondřej Kolda
Obecná charakteristika
Přestože se termín digital divide poprvé objevil už v roce 1995 v novinovém deníku Los Angeles Times, více začal rezonovat společností až od roku 1998. V letech 1998 a 1999 vznikla série zpráv Falling Through the Net s podtituly New Data on the Digital Divide a Defining the Digital divide[1]. Sérii vypracovala americká vládní agentura National Telecomunications and Information Administration (van Dijk, 2005, s. 1). Spojení digital divide se sice začalo frekventovaně používat až v pozdních 90. letech 20. století, ale první nesmělé odhady o problému nerovného přístupu k novým médiím se objevovaly už dříve. Na intenzitě nabraly až s masivním rozšířením počítačů a internetu v devadesátých letech. Je nutné připomenout dobový kontext dostupnosti nových technologií. Ještě v polovině osmdesátých let se k počítačům a internetu dostala pouze malá část populace vědců a amatérských nadšenců v západních zemích (van Dijk, 2005, s. 2).
Ve snaze přeložit anglický termín do češtiny zaznamenává Lupač (2012, s. 58) určitou rozkolísanost označení mezi jednotlivými autory. Vedle původní anglické formy digital divide se v české literatuře objevují označení digitální mezera, digitální předěl, digitální přehrada, digitální rozdělení, digitální rozdíl a digitální propast. Osobně se přikláním k variantě digitální propast, pro kterou se rozhodl i Lupač. Svou volbu podporuje několika argumenty.
„Překonání propasti totiž záleží na tom, jaké jsou její okraje, jak je široká, hluboká a zda a jak ji lze přemostit – což jsou všechno přívlastky velmi dobře použitelné (a používané) ve spojení s anglickým originálem digital divide.“ (Lupač, 2012, s. 58)
Digitální propast je velice komplikovaný jev (zasahující do ekonomie, sociologie, politiky a mnoha dalších oblastí), o kterém se píší celé publikace, proto by bylo chybné se domnívat, že je možné shrnout celou problematiku v několika málo větách, které mám k dispozici. Abych přiblížil aspoň základní myšlenku digitální propasti, vypůjčím si tezi o digitální propasti:
„nerovný přístup k Internetu je novým, samostatným zdrojem sociální nerovnosti (tj. systému nerovné distribuce zdrojů a šancí), který vyžaduje intervenci.“ (Lupač, 2012, s. 60)
Celbová (2003) ve své definici digitální propasti popisuje, že digitální propast může vznikat mezi různými subjekty. Uvádí, že digitální propast se může otevírat mezi obyvateli měst a venkovských oblastí, mezi zástupci různých ekonomických tříd, ale také v globálním měřítku mezi obyvateli v různých částech světa. Obdobným způsobem o digitální propasti píše OECD ve zprávě z roku 2002 (s. 187), kde popisuje, že digitální propast může vznikat na úrovni jednotlivců, domácností, firem, ale i v rámci geografických prostorů a na různých socioekonomických úrovních. Klíčový je v tomto případě přístup a využití informačních technologií, konkrétně počítače a internetu.
Ne/dostupnost, mediální gramotnost
Poučený čtenář si může všimnout určitých paralel mezi digitální propastí a starším konceptem knowledge gaps, o kterém píše například McQuail (1999, s. 389-391).
Van Dijk a Hacker (2003, s. 315) poukazují na fakt, že hlavním problémem digitální propasti není pouze dostupnost (a na druhé straně nedostupnost) informačních technologií pro členy společnosti. Kdyby to tak bylo, problém by v určitém časovém horizontu pravděpodobně vyřešil přirozený vývoj společnosti a samotný trh. Mnohem větší problém vidí v rozdílech dovedností a využití informačních technologií. Podle jejich predikce budou právě tyto rozdíly přetrvávat, ale spíše ještě porostou. Rozdíl mezi dovednostmi a způsoby využívání informačních technologií otevřel už Attewel (2001), když upozornil na to, že někteří uživatelé používají informační technologie ke vzdělávání a rozvoji svých schopností, zatímco jiní ke hraní her. Attewel (2001, s. 252) v souvislosti s různým využíváním technologií hovoří o možném vzniku sekundárního typu digitální propasti.
Van Dijk (2005) zkonstruoval čtyřúrovňový model přístupu uživatelů k informačním technologiím. Model vysvětluje vzájemnou podmíněnost jednotlivých úrovní. Na nejnižší rovině se nachází motivační přístup, následuje materiální rovina, dále dovednostní a nejvýše se nachází uživatelský přístup. Model potvrzuje výše uvedené teze, že pouhá materiální dostupnost informačních technologií digitální propast mezi uživateli neodstraní.
Lupač (2012, s. 172) upozorňuje na problém paradoxu digitální propasti.
„Čím více se tedy budou ICT stávat výlučnou infrastrukturou komunikace a přístupu k informacím, tím více budou neuživatelé či slabší uživatelé znevýhodněni.“
Lupač (2012, s. 170) ilustruje problém na reálném případu. V situaci, že by došlo k elektronizaci státní správy, tak by byl neuživatel informačních technologií znevýhodněn, protože by nemohl snadno vyplnit elektronický formulář, který by zaslal na online podatelnu, ale musel by ho odevzdat alternativní cestou na obecním úřadě v tištěné podobě, nebo prostřednictvím někoho známého. Je nutné podotknout, že kdyby neexistovaly alternativní způsoby komunikace, tak by znevýhodnění bylo ještě větší.
Shrnutí
V textu jsem se snažil srozumitelným jazykem nastínit základní problematiku digitální propasti, i když je v mnoha ohledech značně zredukovaná. V prvních řádcích jsem přiblížil okolnosti vzniku digitální propasti, ale i samotného termínu, který se překvapivě nezrodil na akademické půdě, přestože se o tomto jevu už několik let v odborných kruzích spekulovalo. Navázal jsem krátkým pojednáním o problematice českého překladu, ve kterém jsem se přiklonil k označení digitální propast. V další části textu jsem se věnoval základnímu vymezení digitální propasti, které je někdy označované jako primární digitální propast. Jádrem konceptu je sdělení, že nerovný přístup k internetu (a dalším informačním technologiím) vede k systému nerovné distribuce příležitostí a zdrojů ve společnosti, který znevýhodňuje neuživatele. Následně jsem se pokoušel ve zkratce nastínit, že pouhá materiální dostupnost informačních technologií všem členům společnosti neznamená překlenutí digitální propasti. Výzkumníci zaznamenali, že dochází k rozdílnému využívání informačních technologií v rámci společnosti. Z toho důvodu je možné hovořit o sekundární digitální propasti, která tento jev reflektuje. V posledním odstavci jsem se snažil zachytit Lupačovu myšlenku, že snahy o vytvoření informační společnosti vedou k paradoxu digitální propasti. Místo, aby došlo k překlenutí, tak s přibývající mírou elektronizace a snížením alternativních způsobů komunikace, dochází k prohloubení digitální propasti.
Zdroje
ATTEWEL, P. 2001. „The first and the second digital divides.“ Sociology of Education 74 (3): 252-259.
CELBOVÁ, Ludmila. Digitální rozdělení. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2018-01-15]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000524&local_base=KTD.
LUPAČ, Petr. Zkoumání sociální podmíněnosti současného způsobu technologického rozvoje: Za hranice (výzkumu) digitální propasti. Praha: 2012. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Oleg Suša, CSc.
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 447 s. ISBN 80-7178-200-9.
OECD. 2002. „OECD Information technology outlook ICTs and the Information Economy 2002 Edition – ICT diffusion and the digital divide.“ Pp. 515-619 In OECD Social Issues/Migration/Health. France: OECD Publications.
VAN DIJK, J. A. G. M. 2005. The Deepening Divide: Inequality in the Information Society. Thousand Oaks: Sage 2005. 240 s. ISBN 141290402.
VAN DIJK, J., K. HACKER. 2003. „The Digital Divide as a Complex and Dynamic Phenomenon.“ The Information Society 19 (4): 315–326.
[1] Text je v dnešní době přístupný zde: https://www.ntia.doc.gov/report/1999/falling-through-net-defining-digital-divide
« Back to Glossary Index