Etnometodologie

Autor: Martin Ritz

Termín etnometodologie zavedl do světa moderní sociologie Harold Garfinkel v roce 1954 při proslovu na jednání Americké sociologické asociace. Vycházel při tom ze své práce při výzkumu soudních porot v Kansasu. (Sanigová in Šubrt, 2014: 62)

Etnometodologie se zabývá výzkumem každodenních metod užívaných k uskutečňování sociálního řádu. Samotný Garfinkel ji ve své knize popisuje takto: „Termínem ‚etnometodologie‘ označuji výzkum racionálních vlastností indexických výrazů a jejich praktických akcí, jakožto situačně podmíněného uskutečňování organizovaných, důmyslných praktik všedního života[1].  (Nekvapil, 2010: 497)

 

Vývoj Etnometodologie

Od počátku byla etnometodologie vnímána nejen jako studium nejrůznějších aspektů sociálního života, ale rovněž jako teoretický přístup k centrálním problémům sociologických zkoumání a sociologie jako takové. Zpočátku nebyla Garfinkelova etnometodologie přijímána a to nejen pro její radikální odlišnost od tehdejších sociologických proudů, ale také pro složitost a abstraktnost, s jakou vytvářel texty o etnometodologii. Nepřekvapí nás tedy fakt, že jeho kniha Studies in Ethnomethodology byla přeložena jen do několika mála jazyků. V sedmdesátých letech se však zájem o tento způsob výzkumu zvýšil a postupně byl dokonce zařazován do teorií ne-etnometodologických výzkumníků. Mezi první výraznější etnometodology patřil Harvey Sacks, jehož publikace Lecture on Conversation (1992) se tehdy stala bestsellerem. Na přelomu tisíciletí už byla etnometodologie etablovaným oborem sociologie. Rozvoj etnometodologie se postupně rozšířil z anglicky mluvících zemí také do Francie, Německa, ale také Japonska, kde se má velké zastoupení výzkumníků. (Nekvapil, 2010: 498 – 499)

 

Etnometodologie v praxi

Etnometodologie se věnuje studiu metod, které lidé užívají v každodenním životě, v konkrétních situacích a aktivitách. Zejména jde o metody, pomocí kterých dávají lidé smysl aktivitám. Je zde přitom kladen důraz na dělání (anglicky do) – dělání přátelství, dělání lékaře, pozdravení a tak podobně. Etnometodologie vychází z empirických studií, ze kterých pak tvoří také veškeré teorie. (Sanigová in Šubrt, 2014: 64)

Reálný svět vidí Garfinkel skrze etnometodologii, jako organizované činnosti každodenního života, pro které je však nutné jakési kolektivní vědomí. Tyto objektivní rysy sociálního světa jdou však ruku v ruce se subjektivním uvědoměním si jich. Samotné sdělování je pak podle Garfinkela především proces, kdy lidé vysvětlují své jednání a aktivity tak, aby byl pro ně okolní svět smysluplný.[2] (Sanigová in Šubrt, 2014: 65)

Harold Garfinkel poukazuje na dvě základní analytické formy, které nám pomáhají zkoumat reálný svět. Zaprvé to jsou aktivity, kterými jedinci produkují a řídí okolnosti každodenních situací a záležitostí. Na druhé straně to jsou procedury, skrze které lidé vysvětlují jejich aktivity. Tyto procedury odlišují etnometodologii od jiných sociologických směrů, které se zaměřovaly spíše na obecnější síly sociálního pořádku, jako například normy či hodnoty. Na jedné straně tradiční sociologie chápe lidské aktivity a jejich rozhodování jako omezené vnějšími silami, na straně druhé etnometodologie tvrdí, že lidé sami konají klíčová rozhodnutí. Z toho také vyplývá celá myšlenka tohoto směru. Tedy zkoumání každodenní činnosti jednice. (Sanigová in Šubrt, 2014: 66)

 

Konverzační analýza

Etnometodologie nabízí více variant vedení výzkumu a jednou z nich je konverzační analýza. Tato analýza se zabývá porozuměním struktury konverzační interakce. Klade velký důraz na jazyk všední komunikace. Studuje tedy metody produkce a interpretace mluvčích při běžných rozhovorech. Snaží se řešit problémy, které vyvstávají při konverzaci, a hledá prostředky, jež mají k dispozici. Konverzační analýza nezahrnuje pouze studium řeči, ale také různých neverbálních projevů jako například pauzy či vady řeči. (Sanigová in Šubrt, 2014: 67)

 

Indexialita a reflexivita

Indexialita je pojem úzce související s etnometodologií a znamená předpoklad, že pokaždé, když mluvíme, nám bude náš komunikační partner rozumět. Indexiálnost tedy klade velký důraz na situační kontext, který je pro etnometodologii velmi důležitý.

Reflexivita úzce souvisí s indexialitou a je chápána jako činnost komunikujících lidí při komunikaci, kdy se snaží utvářet jednání tak, aby bylo co nejvíce srozumitelné v daném kontextu. Nebo aby byli alespoň schopni svá jednání vysvětlit.

 

Shrnutí

Etnometodologie je disciplína zabývající se každodenními metodami, které užívají lidé (členové určitého společenství) k uskutečňování různých aspektů sociálního života. V etnometodologii nejde o metody ve smyslu vědeckých metod, ale o tzv. „etnometody“. Tato disciplína rozvinuta Haroldem Garfinkelem se věnuje praktickému uvažování a praktickému jednání, včetně jednání verbálního. V rámci etnometodologie se vyvinula konverzační analýza, která se zabývá tím, jaké metody a prostředky užívají mluvčí při produkci a interpretaci různých aspektů přirozených rozhovorů. Ta má také širší využití v mediálním prostoru a to zejména při studiu mediální komunikace. Zde se využívá při zkoumání rozhovorů, například sleduje organizaci rozhovorů, střídání rolí mluvčích či jejich komunikační záměry a strategie. (Sedláková, 2014: 461)

 

Zdroje

GARFINKEL, Harold. Studies in ethnomethodology. Cambridge: Polity, 1984. ISBN 978-0-7456-0005-5.

NEKVAPIL, Jiří. “Úvodem K Monotematickému číslu „Etnometodologické Inspirace”.” In: Sociologický Časopis / Czech Sociological Review. Vol. 46, no. 4 (2010): 497-503. Dostupné online na: http://www.jstor.org/stable/41132878

SANIGOVÁ, Eva. Etnometodologie Harolda Garfinkela. In: ŠUBRT, Jiří: Soudobá sociologie II: (teorie sociálního jednání a sociální struktury). Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-2728-1.

SEDLÁKOVÁ, Renáta. Výzkum médií: nejužívanější metody a techniky. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-3568-9.


[1] Původní text in: GARFINKEL, Harold. Studies in ethnomethodology. Cambridge: Polity, 1967. S.11. ISBN 0745600050.

[2] Původní text in: GARFINKEL, Harold. Studies in ethnomethodology. Cambridge: Polity, 1967, pp. 1 – 4. ISBN 0745600050.

 

« Back to Glossary Index
MedKult

MedKult

Stránka MedKult navazuje jmenovitě i obsahem na vrstevnaté štěpení kultury v různých prizmatech jejího zkoumání. Volně se proto zařazuje k termínům jako highcult, masscult, midcult, popcult a dalším, které slouží k pojmenování právě těchto kulturních vrstev. MedKult je platformou interdisciplinárního zkoumání napříč zejména dvěma obory, těmi jsou kulturální studia a mediální studia.