Kulturální naratologie si na rozdíl od klasické naratologie klade otázku, jak se literární tvorba zapojuje do nepřetržité tvorby kultury. „Kuturální naratologie zpochybňuje tradiční představu, že je vztah mezi fikcí a realitou založen na mimésis, a vychází z předpokladu, že by měl být narativ pojímán jako svébytná aktivní síla podílející se na generování myšlení a postojů, tedy něčeho, co stojí v pozadí historického vývoje.“ (Nünning, 2009: 19) Podobně pak studie postavy „Jugoslávce“ v současné české povídce Jiřího Hrabala upozorňuje na to, jak i umělecká literatura používá ve svých vyprávěních kulturní a sociální konstrukty a stereotypy, čímž se účastní na jejich potvrzování. (Viz Hrabal, 2009)
Bibliografie:
HRABAL, Jiří: „Kulturní determinace narativní identity: Postava ‚Jugoslávce‘ v současné české povídce.“ In: TOPINKA, Daniel a kol. Kultura–Média–Komunikace Speciál 2/2009. Vyprávění – identita – diference. Vybraná témata kulturálních studií. Olomouc: Univerzita Palackého 2009, s. 63–72. ISSN 1804-0365.
NÜNNING, Ansgar. Kde se potkávají historiografická metafikce a naratologie. K aplikované kulturální naratologii. In: TOPINKA, Daniel a kol. Kultura–Média–Komunikace Speciál 2/2009. Vyprávění – identita – diference. Vybraná témata kulturálních studií. Olomouc: Univerzita Palackého 2009, s. 13-37. ISSN 1804-0365.
« Back to Glossary Index