Televizní stanice HBO uvedla na podzim roku 2016 nový sci-fi seriál Westworld. Předlohou mu byl stejnojmenný film z roku 1973, který napsal a režíroval Michael Crichton, scénárista a autor knižní předlohy původního Jurského parku. S myšlenkou zábavního parku, ve kterém lidé překračují hranice vědy, dychtí po zisku bez ohledu na etické zásady a něco se pokazí kvůli selhání lidského faktoru, tak přišel Crichton dávno před Jurským parkem – ve Westworldu. Ten HBO oprášilo a dalo mu nové zpracování a hlubší myšlenku.
Hlavními tvůrci příběhu o futuristickém zábavním parku, ve kterém v kulisách divokého západu „žijí“ roboti, jsou Jonathan Nolan (Temný rytíř, Interstellar) a Lisa Joy. Vedle nich se pak pod Westworld podepsal jako producent ještě J. J. Abrams, režisér nových StarTreků a Hvězdných válek, a spousta dalších. Stejně hvězdné je i herecké obsazení. Na jedné scéně tu mimo jiných vedle sebe září Anthony Hopkins a Ed Harris, které ani není třeba představovat.
Srovnávat původní film s novým seriálovým zpracováním nemá cenu. Koneckonců odborníci dnes mají úplně jinou úroveň poznatků z oblasti výzkumů robotiky a umělé inteligence, než měli tvůrci filmu před více než čtyřiceti lety. Seriál navíc pracuje s mnohem delší časovou stopou, což tvůrcům dává prostor rozpracovat jednotlivé životní příběhy lidí i robotů a vydat se hledat něco vyššího. Z Crichtonova filmu si tak scénáristi alespoň vypůjčili dvojici mužů, která se vydává do parku za zábavou, a roboty, kteří se navzdory původnímu naprogramování postaví proti lidem.
Dokud se něco nepokazí
V zábavním parku Westworld žijí roboti nazývaní výtvory (v originále hosts), kteří jsou k nerozeznání od skutečných lidí a zvířat, své životy naprogramované do stále se opakujících smyček. Sem za nimi za nemalé peníze přijíždějí návštěvníci, cizinci (v originále newcomers), kterým je celý park včetně výtvorů plně k dispozici. Připravené dějové linie sice lákají návštěvníky do nevěstince nebo třeba na výpravu do hor s cílem najít nebezpečného banditu, nic z toho ale není povinné. Pokud se návštěvník rozhodne znásilňovat a zabíjet na vlastní pěst, může. Klidně i v opačném pořadí. Westworld tak odhaluje skryté lidské tužby. Nakonec i ten nejslušnější návštěvník projeví své pravé já ve chvíli, kdy se v praxi přesvědčí o tom, že se opravené výtvory s vymazanou pamětí vrátí zpátky na scénu, jako kdyby se nic nestalo, a za žádných okolností mu nemohou ublížit.
Problém přichází ve chvíli, kdy se výtvory po updatu začínají postupně chovat v rozporu se svým naprogramováním, vybavují se jim vzpomínky na role, které hrály kdysi, a zjišťují, že za hranicemi jejich světa je ještě jiný svět. Navíc ne všechny poruchy jsou hlášeny. Technici totiž mají strach, že by vyšly najevo i jejich chyby a tajemství o tom, co oni sami provádějí v laboratořích s výtvory, kterým mohou libovolně upravovat paměť. A provozovatelé odmítají park zavřít, protože by to stálo peníze a poškodilo jejich pověst.
Když pak za těchto podmínek přijede do parku dvojice bohatých mužů – Logan (Ben Barnes) a jeho budoucí švagr William (Jimmi Simpson), který se, navzdory tomu že je zasnoubený, zamiluje do výtvoru jménem Dolores (Evan Rachel Wood), zní to jako obyčejná narativní struktura. Pak William s Dolores utečou z města, protože dívka má pocit, že musí někam jít a něco najít. K tomu se po parku mimo všechny obvyklé turistické atrakce pohybuje dlouhodobý návštěvník Westworldu muž v černém (Ed Harris), na první pohled jasný záporák hledající cestu do nitra jakéhosi labyrintu, další úrovně hry, který nějak souvisí s Dolores… Jenže nic není tak, jak to vypadá.
Zdroj: imdb.com
O třicet let dříve, o třicet let později
A tak zatímco se první polovina seriálu až příliš vleče ve snaze ukázat, jak zábavní park funguje, a je v ní několik nejasností, u nichž divák čeká na vysvětlení, děj v druhé polovině už explicitně potvrzuje fanouškovské teorie, že se zde odehrávají dvě časové linie současně a muž v černé je ve skutečnosti o třicet let starší William. Na něm je pak zřetelně vidět, jak se z vystrašeného a zakřiknutého výkonného viceprezidenta úspěšné firmy po dlouhém a opakovaném pobytu v parku stane amorální a zahořklý bandita jako vystřižený z filmů o divokém západě.
Westworld je tedy tak trochu husarský kousek, který si vystřelil ze svého diváka. Dvě časové linie prolínající se bez jasné hranice jsou totiž něco, co nikdo na začátku po několika odvysílaných epizodách neočekával. Smysl Westworldu proto spočívá v drobných detailech. Počínaje dvěma různými logy, která jsou si ale podobná, protože je to jen jiná variace na dvojité W, postavami, které se (ne)potkávají na scéně, a barvou saka konče. Když pak divák zpětně rekapituluje všechny náznaky potvrzující teorii dvou časových rovin, uvědomuje si, jak do sebe všechny ty narážky najednou zapadají.
Víc, než jen seriál o robotech
Jak už bylo řečeno výše, Westworld není jen přímočarým seriálem, který divákovi servíruje pointu na stříbrném podnose, ale jde mnohem víc do hloubky, a to nejen co se týče nelineární dějové linie. Jeden ze spoluzakladatelů Westworldu, Arnold, byl posedlý myšlenkou, že by roboti mohli mít vlastní vědomí a rozhodovat se samostatně. Arnold však za tragických okolností zemřel přímo v parku, ale představa, že do robotů naprogramoval nějaký svůj odkaz, který by jim pomohl dosáhnout vlastního, svobodného vědomí mezi jeho původními kolegy přetrvává. Po celém parku se na různých místech objevují symboly labyrintu, po němž pátrá William s Dolores v obou časových rovinách. Když projde labyrintem, bude svobodná. Toto poněkud abstraktní, protože ve skutečnosti zde žádný labyrint není a jedná se o metaforu, vědeckofantastické zpracování tak svým způsobem připomíná film Interstellar (2014), na jehož tvorbě se Nolan podílel.
Každopádně dříve či později si každý divák musí položit otázku, kdy je robot ještě robot a kdy je to samostatně myslící bytost jako člověk, který cítí bolest a prožívá emoce? O to víc pak tato otázka vyvstává ve chvíli, kdy vyjde najevo, že Bernard (Jeffrey Wright), který se stará o výtvory, jejich údržbu a programování, ve skutečnosti není člověk, ale také robot, aniž by to on nebo kdokoliv z jeho spolupracovníků věděl. K tomu všemu je navíc sestrojen podle předlohy skutečného člověka, který však již zemřel. A tak tu máme další otázku, nahradí stroje lidi? Jelikož sci-fi díla vždy předbíhají svou dobu, i Westworld přináší témata, která brzy přestanou být vědeckofantastická a budou jenom vědecká, a tyto a mnohé další otázky si lidstvo bude muset položit i ve skutečnosti.
Westworld je také mimořádně intertextuální a v náznacích odkazuje na kultovní díla sci-fi a westernu a samozřejmě reflektuje reálné vědecké výzkumy a experimenty. Jejich nepochopení nemá žádný vliv na celkové vyznění seriálu, ale jejich porozumění pak dílo staví do mnohem širšího kontextu a dodává mu na uvěřitelnosti a vyvolává v divákovi pocit, že tohle všechno už zná. A tak, i když to nikde není explicitně řečeno, je jasné, že původní nemožnost robotů ublížit lidem vychází z prvního zákona robotiky tak, jak jej původně definoval Isaac Asimov. Město, kam přijíždí vlak s návštěvníky a je to první věc, kterou ve Westworldu uvidí, se zase jmenuje Sweetwater stejně jako farma ve westernovém filmu Tenkrát na západě. Technici starající se o roboty několikrát prohlašují, že všechny výtvory prošli Turingovým testem – testem, kterým pokud robot projde, jeho chování je nerozlišitelné od chování skutečného člověka. V tom, jak park mění chování návštěvníků, lze zase vidět paralelu se Stanfordským vězeňským experimentem Philipa Zimbarda, pokud lidé dostanou moc, změní se. A samozřejmě nechybí Anthony Hopkins ztvárňující doktora Forda, druhého spoluzakladatele parku, který si stejně jako v roli Hannibala Lectera i ve Westworldu zahrál poněkud bláznivého a tajemného vědce.
Zdroj: imdb.com
Náhrada za Hru o trůny?
Westworld přichází do vysílání uprostřed více než ročního čekání na sedmou sérii Hry o trůny, která se pomalu blíží k úplnému konci, a HBO nemá žádný jiný podobně úspěšný a megalomanský projekt. Jisté je, že Westworld nebude jen projektem na vyplnění volného vysílacího času a na ukojení divácké touhy po sexu a násilí, kterých je ve Hře o trůny i ve Westworldu požehnaně. Těžko říct, zda Westworld dokáže nahradit Hru o trůny, koneckonců oba seriály jsou každý z jiného žánru a fanoušci Hry o trůny mají dost práce s řešením svého vlastního předmětu zájmu. Nelze mu však upřít, že má obrovský potencionál, což dokazují bující fanouškovské teorie a rychle vzniknuvší fandom, získat své stálé a oddané publikum. To však nejspíš nebude tak velké jako v případě Hry o trůny, jejíž děj je ve srovnání s Westworldem o poznání jednodušší a přímočařejší, což jí však nijak neubírá na kvalitě. Westworld se tak zatím v nejbližší době kvůli (nebo snad díky?) své komplikované dějové linii a svému poněkud abstraktnímu námětu zatím tolik nedostal do mainstreamu, ale zato si vytvořil fanouškovskou základnu nadšenců do moderních technologií, umělé inteligence a divokého západu, kteří zkoumají každou pronesenou a nevyjasněnou narážku.
V žádném případě totiž Westworld není odpočinkový seriál, protože vyžaduje divákovu aktivitu, zapojení a pozornost věnovanou všem detailům, které dohromady vytvářejí celkový obraz. Nebo alespoň doufejme, že vytvoří. Ve Westworldu totiž zůstala spousta nevyjasněného, což rozpoutalo odvážné fanouškovské teorie. Je celý Westworld jen virtuální realitou? Je park postavený na cizí planetě? Zatím nikdo neví, jisté ale je, že se to brzy dozvíme, protože HBO oznámilo, že chystá druhou sérii. A prý se dokonce podíváme i za hranice Westworldu.
