Jak dětský zájem transformovat v uznávaný předmět studia? A který vědní obor dokáže možnosti komiksu prozkoumat nejlépe? Rubrika MK doporučuje pokračuje v představování současných témat mediálních a kulturálních studií skrze rozhovory s tuzemskými badateli a badatelkami: tentokrát s Martinem Foretem, spoluzakladatelem olomouckých kulturálních studií.
„Pokud je někdo ochoten se komiksem zabývat bez předsudků, tak jsou to jakási kulturální studia.“
Pokud se nemýlím, se svou výzkumnou činností jste začínal jako literární vědec. Proč jste se rozhodl založit kulturální studia? Viděl jste v české akademii nějakou mezeru, kterou byla potřeba vyplnit?
Jako literární vědec jsem se tvářil v první etapě studia, tam jsem psal literárně-vědnou postupovou práci. Spolu s tím, že mi doporučili jiného vedoucího diplomové práce, se pak ze mě stal lingvista. Do toho jsem studoval filozofii a k tomu jsem si ještě přibral žurnalistiku. Shodou náhod – nebylo to nějaké zásadní přesvědčení nebo plán – jsem všechny kvalifikační práce psal o komiksu. Tu filozofickou teda ne, ale literárně-vědnou, lingvistickou i žurnalistickou ano. U mě to tedy bylo spíše předmětem, který ne že bych se v té době snažil aca-fanouškovsky prosazovat, ale který spíše mým vyučujícím zrovna přišel v téhle kombinaci zajímavý. A bylo to právě tohle téma, které mě přivedlo i ke kulturálním studiím. Když někdy těsně po roce 2000 člověk přes šíleně pomalý internet zkoušel zjistit, kde se o komiksu píše, narazil v té době primárně na zahraniční žurnály kulturálních studií. Takto jsem oklikou zjistil, že pokud je někdo ochoten se komiksem zabývat bez předsudků, tak jsou to jakási kulturální studia. To byl obor, který u nás neexistoval – kromě kurzu, který měla Irena Reifová na FSV v rámci mediálních studií, a pak se o tom, že něco takového existuje, zmiňoval taky Miloslav Petrusek. Mně se to tehdy takhle ze dvou stran spojilo. Neměl jsem potřebu tady kulturální studia jako studijní obor hned zakládat, jenom jsem zjistil, že prostředí, kde se lidé zabývají komiksem a je to tam normální, jsou právě tahle studia, zatímco všude jinde, kde jsem studoval já, to byla jen taková zajímavost na závěr.
Proč jste se začal zabývat komiksem? Dokáže komiks postihnout nějaké jevy lépe než jiné literární útvary?
Určitě jinak, nevím, jestli lépe. Pro mě bylo klíčové vydání komiksu Maus, což bylo těsně před mým nástupem na vysokou, navíc ještě v Torstu, což jsem jako knihkupecký synek věděl, že není zrovna to nakladatelství, které by běžně vydávalo to, co si člověk tehdy představil pod pojmem komiks. Bylo to pro mě jako potvrzení toho, že tyhle dětské střevíčky není potřeba sundat. Člověk měl pocit, že číst komiksy v šestnácti už bylo trochu divné, a najednou se začalo ukazovat, že samotná ta forma může být pořád zajímavá.
„Lidé by mě asi měli radši, kdybych se snažil dokázat, že i komiks je literatura.“
Potom mě pochopitelně oslovilo to, co je atraktivní asi i o pro spoustu dalších studentů a studentek: že budete první, nebo ne úplně první, ale že máte možnost zabývat se něčím, co ještě není tak zmapované, a je tam určitý potenciál, že budete moci něčemu přispět, něco změnit. Takže když jsem si přečetl všechno, co se v češtině o komiksu napsalo, tak jsem jednak teda samozřejmě propadl depresi, ale taky jsem si říkal, že by se s tím mělo něco udělat. A v tomhle nejsem jediný: v Centru pro studia komiksu se nás sešlo více, co mělo ten pocit, že by to chtělo nějakou práci, která má smysl, ještě udělat.
Hledal jsem si k tomu nějakou svou cestu, a jak jsem studoval ty tři obory, tak jsem se to snažil nahlédnout ze všech stran a z každé nějak přispět. A vždycky to bylo něco jiného. V literární vědě se člověk musel důsledně věnovat dokazování, že by se komiksem vůbec mělo zabývat, že to není ta para-literatura, jak se psalo na konci osmdesátých let, nebo nějaká pokleslá literatura, nebo jestli to vůbec nějaká literatura je! A tohle já jsem hájil od začátku: že není. Což mě dostávalo do takové divné pozice. Lidé by mě asi měli radši, kdybych se snažil dokázat, že i komiks je literatura, naproti tomu bezelstně tvrdit, že není, na tom se pak shodneme i s těmi, co se komiksem zabývat nechtějí, a to prostě z pohledu ostatních nedává smysl.
Pak jsem se komiksem začal zabývat i z hlediska masové komunikace a novinařiny, což přineslo zase úplně jiný pohled, který taky dával smysl. A postupně jsem se dopracoval k sémiotice, která se mi jevila jako takový univerzální přístup, pomocí kterého se dá zkoumat jakýkoli předmět, který žádný jiná věda zkoumat nechce.
„Důležité je, že se v rámci všemožných studií mohou ti lidé potkávat. Když jsme o sobě nevěděli, bylo to horší.“
Jsou právě kulturální studia pro studium komiksu ta nejvhodnější, nebo by si komiks zasloužil ještě vyloženě svůj vlastní obor? Je vůbec v českém kontextu něco takového možné, nebo by šlo o příliš marginální téma?
Podle mě by to bylo moc marginální a byla by to vlastně škoda. Dnes už právě takové samostatné obory jako comics studies máme, můžete z nich získat titul nebo publikovat ve specializovaných bodovaných časopisech… Jako samostatný obor tedy comics studies existuje a my jsme byli pochopitelně v pokušení se do něčeho takového pustit také, ale dospěli jsme tomu, že by tady bylo na škodu zabývat se čistě komiksem. On se totiž komiks zkoumá nejlépe, když člověk rozumí literatuře, filmu nebo jiným věcem. No a kulturální studia, byť jsem k nim sám dospěl spíše z nějaké znouzectnosti, jsou nejvhodnější pro zkoumání popkultury jako takové. A tam ty komiksy patří. A zatímco v české literární vědě pořád máme nějaký přežívající kánon, na kterém se ještě někdo shodne, že právě to je to umění hodné studia na univerzitě, zatímco spotřební čtivo nás nezajímá, tak tohle kulturální studia nemají. A jelikož v komiksu asi většina věcí vzniká jako spotřební čtivo, je potřeba odmítnout tohle striktní oddělení, pro což jsou kulturální studia ideální.
Já osobně mám třeba tendenci směřovat k nějakému systematickému studiu výrazových prostředků a fungování komiksu jako takového, pročež si více poradím se sémiotikou, ale pokud se zabýváme tím, co dělají komiksy se společností, co nesou za poselství, tak k tomu mají kulturální studia mají spoustu nástrojů, jak se s tím porvat. A člověk zabývající se současným komiksem se bude určitě lépe cítit mezi lidmi zabývajícími se současnými videohrami než mezi konzervativními literárními vědci. Ale samozřejmě se to ani kulturálními studii nevyčerpá. Komiksu se dá věnovat i z kognitivních pozic skrze eye trackery, což zase kulturální studia nepotřebují. Důležité je, že se v rámci všemožných studií mohou ti lidé potkávat. Když jsme o sobě nevěděli, bylo to horší.
Martin Foret se badatelsky zaměřuje především na problematiku vizuální komunikace, vztah obrazu a textu. Je tajemníkem Centra kulturálních, mediálních a komunikačních studií a výkonným editorem revue Kultura–Média–Komunikace. Dlouhodobě se věnuje teorii komiksu (od roku 2005 pravidelně vede také seminář teorie komiksu).
