JANSOVÁ, Iveta. Zobrazování ženských hrdinek v současných kriminálních seriálech. In Art Communication & Popculture. Časopis pre umeleckú komunikáciu a popkultúru. Nitra: PUBLICA, vol 1. , no. 1, 2015.
Sledování televize se dnes jen matně podobá modelu z devadesátých let, jak jej konceptualizoval například Roger Silverstone (1994), pozbývá totiž moci strukturace prostoru a času celých rodin. Různorodá terminologie[1] teoretiků televizních studií tematizujících TV současnost shodně odkazuje ke zvýšené interaktivitě diváků a médií, vysoké konkurenci mezi stanicemi a zvyšování počtu platforem příjmu (notebook, smartphone atp.). Technologické výdobytky umožňují kontrolované sledování TV obsahů a popírají idealizovanou představu pasivních diváků. Teze mediálního konstruktivismu (např. Fiske, 2003) pak ale potvrzují moc i na straně médií, která považují za něco, co má moc vytvářet či reprodukovat sociální realitu.
V návaznosti na vyřčené postuláty představuje následující text způsoby zobrazování ženských hrdinek současných kriminálních (dále krimi) seriálů. Zásadními motivy výzkumu byly dlouhodobá maskulinní zakořeněnost žánru, ale i pozoruhodná rozmanitost[2] v nich zobrazovaných žen.
1. Televizní krimi a „jeho“ ženy
Výskyt aktivních ženských hrdinek v „mužských žánrech“[3] byl v minulosti díky společenským i žánrových stereotypům značně problematický, ba paradoxní. John Fiske (2003, s. 210) například píše, že zbraně a další „mašiny“ jsou jakýmisi falickými[4] protézami („penile extenders“) postav.
Z důvodu zúžení výzkumu na policejní drama (viz poznámku 8) se ohlédnutí do minulosti hrdinek věnuje zejména tomu, nikoli jiným specifickým dramatům (např. detektivnímu).
Zobrazování žen bylo v počátcích krimi TV jednotvárné, v rozmezí padesátých a sedmdesátých let dvacátého století byly postavami manželek, milenek, pachatelek či obětí (více viz Snauffer, 2006). První autonomní hrdinky přišly v letech sedmdesátých (např. Police Woman a Charlieho andílci). Ačkoli byly většinou provázeny výraznou (nejen) feministickou kritikou[5], nelze popřít jejich originalitu v zobrazení soběstačných hlavních hrdinek. Výjimečným projektem byl v osmdesátých letech seriál Cagneyová a Laceyová, první dramatický TV projekt představující dvě policistky v hlavní roli. (Fiske, 2003, s. 47; Casey, 2003, s. 62) Devadesátá léta v čele s britským seriálem Hlavní podezřelý přinesla rozmanitější nabídku protagonistek, Mizejewsky (2004, s. 78) píše: „…prime-timeové hrdinky [90. let] byly drsné, úspěšné a brilantní…“
Až na podzim roku 2000 však došlo k zlomovému obratu, na TV obrazovky byl uveden seriál Kriminálka Las Vegas, který poprvé podrobně představil forenzní specialist(k)y. V krimi TV se tak od nového milénia otevřely pracovní pozice, které mohly být obsazeny ženskými hrdinkami. Příkladem je Drzá Jordan se soudní patoložkou v hlavní roli či Closer představující náměstkyni policejního šéfa.
Ženy jsou dnes běžnými postavami krimi TV a tvoří nezbytnou součást většiny zobrazovaných vyšetřovacích týmů (více např. Snauffer, 2009, s. 206-234).
2. Vzorek a metodika výzkumu
Základní jednotkou vzorku byl jeden díl seriálu premiérových řad krimi seriálů[6] vysílaných v časech od 20:00 do 24:00. Z každého seriálu byl výzkumu podroben nadpoloviční počet dílů (počínaje prvním[7], druhým a pak každým sudým) sezóny. Lokální zasazení výzkumu bylo mimo aktuální časové a legální aspekty motivováno i snahou zaznamenat českou produkci krimi seriálů, žádné však nalezeny nebyly. Dalším kritériem bylo například žánrové omezení na policejní drama[8].
Konečný vzorek sestával z devíti seriálů[9] (analýze bylo podrobeno 81 dílů). Analýza probíhala pomocí flexibilní výzkumné metody zakotvené teorie, jak ji charakterizovali Strauss a Corbinová (1999, s. 14), „…je to teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. Zakotvená teorie nedisponuje striktně danými výzkumnými pravidly, pouze zastřešuje určité strategie výzkumu, jejichž cílem je vytvoření nové teorie. (Hendl, 2005, s. 125). Z hlediska vzniku nové teorie se v práci jedná o tvorbu originální typologie, protože: „někdy má teorie podobu typologie.“ Hendl (2005, s. 243)
Výsledky analýzy jsou koncipovány v představení nalezených typů[10], které jsou popsány skrze způsob svého vytváření (zde maskování) a rozkládání (zde demaskování). Následkem užití metody zakotvené teorie se sledované proměnné projevily až během samotné analýzy. Byly jimi pracovní pozice, množství sociálních rolí, stav, aktivita hrdinek, oblékání a úprava zevnějšku, stravovací návyky a chování při práci a mimo ni.
3. Typologie ženských krimi hrdinek
Následuje představení dvanácti typů kriminalistek (zastřešující pojem zahrnující pozice policistek, soudních lékařek, balističek apod.).
Kriminalistka profesionálkou
První typ je nejběžnější a označuje situace výkonu práce, je jediný, který nabývají všechny hrdinky. Jeho maskování se odehrává skrze explicitní zobrazování pracovní náplně (detektiv/policistka – zátah na podezřelé, zatýkání atp.; soudní lékařka – ohledávání oběti, pitva apod.). Procesu maskování odpovídá také oblékání, nelze sice hovořit o jednotném „dress codu“, lze však pozorovat podobnosti (detektiv – kalhotový kostým; soudní lékařka – laboratorní plášť) i navzdory odlišným specializacím a lokacím vyšetřovacích týmů.
Demaskování se uskutečňuje skrze přechod k jinému typu či pracovně nevázanému ději (hrdinka jde domů, sportovat atp.), které může být podpořeno i změnou oblečení (domácí, společenské a jiné).
Kriminalistka vědkyní a policistkou
Kriminalistka je vědkyní a policistkou, vykonává-li vedle vědecké práce (např. v laboratoři) i tu policejní. Jediná indikace (vedle dvojích pracovních povinností) této dvousečnosti je patrná z verbální tematizace daného faktu.
Ukázka č. 1
Pracovní dvojakost Camille Saroyan verbalizuje kolegyně.
Kolegyně: „Jsi policistka a soudní lékařka…“ (SK; s07e02; 00:19:32)
Vzhledem k tomu, že se jedná o kombinaci dvou typů profesionality popsaných v předchozím typu, netřeba blíže představovat maskováním a demaskováním.
Kriminalistka šéfkou
Navzdory tradici[11] jsou vedoucí pozice (zobrazované v krimi seriálech) stále častěji obsazovány ženami. Společným rysem hrdinek-šéfek je častá vokalizace faktu, že jsou vedoucími.
Některé vedoucí si kýženou autoritu dobývají skrze zvýšenou přísnost či exponovanou chladnost. Z hlediska udržované disciplíny strategie funguje, obdobné jednání ale často plodí přezdívky degradujícího typu. Příkladem je „železná Gates“ alias šéfová Victoria Gates (Cas). Právě karikování a upozaďování (někdy neexistence) soukromého života šéfových jsou jistou daní placenou úspěšnými ženami v dominantních postaveních. Toto dnes poněkud stereotypní zobrazení se projevuje podobně jako tzv. tokenismus (viz např. Yoder, 1991).
Maskování typu se děje intencionálními promluvami a určitým územ chování i oblékání. Z hlediska pohybu šéfových na tiskových konferencích či v interakci se soudy je jejich oděv vybraně společenský (podpatky, šaty či sukňový kostým). Demaskování typu je těžko pozorovatelné a minimálně realizovatelné. Jednou z možností demaskování je přechod do jiného typového režimu.
Kriminalistka matkou a dcerou
Všechny zkoumané ženy jsou logicky dcerami, jen u některých je však tato sociální role zdůrazněna. S mateřstvím pak pracuje výjimečně seriál Sběratelé kostí, který jeho běžné západně-společenské chápání zpochybňuje prostřednictvím postavy Temperance Brennan[12]. Její asociálnost a racionalita se staví proti hormonálně vyvolané emocionalitě jejího těhotenství. Navzdory běžným genderovým stereotypům je Temperanciným emocionálnějším protějškem životní i pracovní partner Seeley Booth. Investované otcovství Seeleyho zároveň rozvrací častou představu o výlučně ženské schopnosti starat se o dítě.
Opakem Temperance je také přítelkyně Angela. Ta figuruje v roli emocionálního průvodce či symbolické matky, jelikož Temperance často vysvětluje příznačné chování v různých situacích, objasňuje užití sarkasmu apod. Pozici symbolické matky může zastávat i žena ve vedoucí pozici.
„Dcerství“ je tematizováno třemi odlišnými způsoby. Prvním je vřelý vztah s rodiči typický pro Jane Rizzoli (Riz), opakem je odcizený přístup adoptovaných žen – Maura Isles (Riz), třetí způsob je pak vyobrazení problematického vztahu s rodiči/rodičem, který je tzv. „temným spouštěčem“ (viz dále).
Společenské očekávání vůči sociálním rolím matka a dcera jsou převážně spojené s vřelostí vůči dítěti či rodiči, vzájemnou starostí ohledně zajištění a bezpečnosti atp., jež jsou zároveň způsoby maskování typu. Matkou, dcerou a sestrou (následuje) je žena stále, nemůže tyto role libovolně opouštět, pouze upozaďovat, vyskytne-li se role aktuálnější (např. pracovní). O demaskování tak není třeba hovořit.
Kriminalistka velkou/malou sestrou
Sesterský typ nepatří mezi příliš komplexní, popisuje příbuzenský vztah charakteristický ochranitelskými tendencemi starších sourozenců na straně jedné a idolizací starších sourozenců mladšími na strašně druhé. Maskování a demaskování typu se děje pouze formou explicitního slovního vyjádření.
Nelze se domnívat, že neexistují složitější či rozmanitější sourozenecké vztahy mimo zkoumaný vzorek. Naznačená patologičnost nevlastního sourozeneckého vztahu Debry a Dextera (Dex) s rysy milenecké lásky může být takovým příkladem.
Kriminalistka nejlepší přítelkyní / „buddy“
Anglické substantivum buddy odkazuje k policejním seriálům, které zobrazují partnerství a přátelství dvou hlavních postav paradoxně založeném na rozporuplných povahách obou (Snaufer, 2006, s. 100). Přátelský typ zastřešuje mužsko-ženská i cele ženská přátelství. Analýza poukázala na fakt, že nejlepší přátelství mezi ženami je zobrazováno intimněji (zejména z hlediska proxemiky a haptiky) než mezi mužem a ženou. Lze to vysvětlit nechtěným přechodem do romantického vztahu, což není u smíšených buddy neobvyklé (ve vzorku např. SK – S. Booth a T. Brennan či Cas – R. Castle a K. Beckett).
Typ bývá maskován skrze explicitní slovní vyjádření, častěji však zobrazováním speciálního pouta vyjadřovaného gesty a činy – důvěra a podpora, nasazování života za druhého či záchrana/pomoc. K demaskování tohoto typu, stejně jako u mateřsko-dceřiného a sesterského, prakticky nedochází.
Kriminalistka volavkou
Tento typ zahrnuje situace, v nichž se hrdinky (ale často i hrdinové) stávají návnadou. Volavka se v přestrojení vydává na kriminogenní místa, aby prostřednictvím převleku zmátla a dopadla pachatele. K označení hrdinky za volavku není nutné komplikované maskérské umění, stačí, když hrdinka pro odvedení pozornosti s někým flirtuje. Jedním z nejčastějších projevů volavčího typu je však přestrojení za prostitutku.
Ukázka č. 2
Casey byla převelena ve chvíli, kdy v převleku prostitutky prováděla zátah. Nový kolega komentuje její vzhled. Walsh: „Vždycky se oblékáš takhle?“ || Casey [obrátí oči v sloup]: „Ještě před deseti minutami jsem byla děvka.“ (ZP; s01e01; 00:03:13)
Stěžejní vizuální dojem, jenž doprovází převlek (maskování) prostitutky, zvýrazňuje hrudní část, téměř celé nohy a je doplněn nápadným make-upem. Demaskování je patrné v pokračujícím příkladu ze seriálu ZP. Casey zouvá boty s vysokým podpatkem a demonstrativně odstraňuje silikonové vycpávky ze zdánlivě plného dekoltu. Při dalším záběru není stopy po make-upu ani oblečení, k procesu demaskování sloužila tedy i změna oblečení a líčení.
Dojde-li ke komparaci mužské a ženské práce v přestrojení, je patrný zásadní rozpor. Ženy se stávají sexuální objekty a vystavují se na odiv. Muži naopak sehrávají role subjektů – např. významných politických/společenských činitelů[13]. Kontradikce mužských a ženských volavek je bezpochyby příznaková a opírá se o stereotypní genderovou binaritu typu aktivní muž vs. pasivní žena.
Kriminalistka obětí
Obětní typ bývá konstruován dvěma způsoby, fyzicky (např. postřelení a krvácení) a mentálně. K mentálnímu „zranění“ se váže i tzv. „temný spouštěč“ neboli důvod toho, proč si postava vybrala tuto maskulinní profesi (př. vendeta vůči nedopadeným vrahům matky – K. Beckett – Cas).
Typ je maskován přímým audiovizuálním zobrazením činu (postřelení, unesení atp.), případně audiovizuálními vzpomínkovými sekvencemi (u mentálního zranění). Rozložení typu se děje převážně hovorem o proběhlých událostech a pomalým hojením. Demaskování může být uskutečněno také skrze vendetu (př. J. Rizzoli postřelí svého tyrana Riz s01e01; 00:46:18).
Kriminalistka „kyborgem“
Přestože se devátý typ vztahuje pouze na dvě hrdinky (M. Isles – Rizz a T. Brennan – SK), jeho nezaznamenání by bylo redukcí nového budování charakterů ženských postav krimi současnosti (např. Unforgettable). Metafora kybernetického organismu zde reflektuje zvláštní asociálnost obou postav. Existence v běžných sociálních interakcích oběma činí potíže, jejich logické myšlení je udržuje v čistě faktické rovině, zabarvení hovoru metaforami či nadsázkou může znamenat komunikační selhání, neboť jej nejsou schopny identifikovat.
Maskování typu se děje právě skrze explicitní poukázání na mnohé komunikační šumy vznikající doslovností hrdinek.
Ukázka č. 3
Těhotná Temperance upadne mezi bedny artefaktů a nemůže vstát. Seeley [zvedaje ji]: „Omlouvám se, že jsem tě předtím tak tlačil.“ || Temp.: „Ve skutečnosti jsi mě tahal, a to zabralo velmi dobře.“ || Seeley: „Ne, já jsem myslel ohledně hledání bydlení.“ (SK; s07e01; 00:34:27)
Zdrojem jejich asociality má být dle kontextuálního zasazení seriálů dětství hrdinek. Temperance prošla ústavní péčí, Maura byla adoptována, její vztah s rodiči ovšem postrádal předpokládanou hřejivost.
Maskování typu je uskutečňováno především samotnými verbálními projevy hrdinek. Demaskování provádí vždy druhá osoba, která upozorní na konkrétní sociální pochybení. V obou seriálech je demaskování realizováno rovněž hudebním doprovodem značícím příchod komické situace.
Kriminalistka „lesbou“
První z genderově vztažených typů uvozuje substantium lesba poukazujíce na symboličnost tohoto označení.
Typ zahrnuje situace, kdy je hrdinka lesbou nazvána. Např. ZP – matka hlavní hrdinky ji označila za lesbu, když oblékala pracovní oděv. Toto vnímání lze označit za stereotypní, neboť se jednak váže k domněnce, že lze určit sexualitu z vizuálního vzhledu, jednak že žena v původně silně maskulinní a maskulinizované[14] profesi není heterosexuální. Druhý výskyt typu se objevuje v případě, kdy se hrdinky stávají symbolickou lesbou, a to skrze aktivaci typu kriminalistka volavkou (např. J. Rizzoli se vydala v přestrojení do lesbického baru; Riz s01e06).
Vytváření i rozkládání typu se děje pouze verbálně, sice se může opírat o vizuální stimul, pouze verbalizace však tento typ uvádí v platnost nebo jej naopak demaskuje.
Kriminalistka „butch“/„femme“ ženou
Výrazů butch a femme je obvykle užito jako ideálních typů lesbických žen (zde žen obecně) a jejich pozic na symbolické maskulino-femininní (butch – femme) škále. Alison Eves (2004, s. 481) označuje pojmy za elementární identifikovatelné lesbické archetypy.
Hrdinky inklinující k označení „butch“ zastávají pozici detektivů (případně agentek) a oblékají různé variace kalhotového kostýmu. I přes fakt, že by pozice „femme“ hrdinek v tomto žánru mohla být vnímána neautenticky, není tomu tak. Problematizace „femme oblečení“ se objevuje jen výjimečně, např. v seriálu Castle na zabití, kde se R. Castle kolegyně doptává, jak lze běhat v botách v podpatku (s04e10, 00:24:05).
Maskování i demaskování typu se děje primárně skrze oblečení (např. u D. Morgan – Dex – i prostřednictvím vulgárního jazyka) a vnějšího zdobení.
Nezávisle na inklinaci k „butch“ či „femme“ je z analýzy patrné, že jsou ženy v policejním kolektivu stále vnímány jako nepatřičné. Paradoxně se s touto nevraživostí častěji setkávají „butch“ hrdinky, což je možné vysvětlit domněle vnímanou hrozbou maskulinitě některých mužů. Femininněji působící ženy mohou být ve svých schopnostech naopak podceňovány.
Kriminalistka mužem
U některých hrdinek je možné pozorovat symbolické mužství. Mezi takové hrdinky patří například V. Gates (Cas), která si zatvrzele nechá říkat pane či kapitáne. Zříkání se své ženskosti se v důsledku netýká projevů vizuálních, ale verbálních. Hrdinky se občas dopouštějí negativní genderové stereotypizace (např. dehonestace kolegy označením ho za ženu).
Maskování typu se děje slovy a reflektuje strach ze zpochybnění náležitosti ženy do převážně maskulinního prostředí. Demaskování je totožně verbální (např. vyhrazení se vůči možnému chápání ženy jako muže).
Závěr
Představená typologie obsahuje dvanáct typů. Nejen z důvodů podžánrového a místně-časového omezení vzorku nelze proklamovat, že je zcela vyčerpávající. Daří se jí ovšem postihnout většinu existujících typů současných krimi hrdinek a naznačit další typizační tendence. Příkladem mohou být „pseudotypy“, jejichž atributy jsou sice rozpoznatelné, ale nedostatečně reprezentované.
- Kriminalistka partnerkou
Hrdinka je něčí životní partnerkou a seriál fakt zvýznamňuje. Zde např. T. Brennan a S. Booth (SK).
- Kriminalistka postavou alternativního světa
Využití klasické strategie křížení žánrů ve speciálních dílech ozvláštňujících běžný děj. Příkladem je seriál Castle (s04e14) s příběhovou alternací ve stylu filmů noir.
- Kriminalistka mravně-sociální altruistkou
Přestože některé hrdinky (M. Isles – Riz a C. Shraeger – ZP) nejsou díky své movitosti závislé na finančním ohodnocení, věnují schopnosti státnímu sektoru.
Originální typologie byla ustavena skrze přiblížení způsobů konstruování (maskování) a dekonstruování (demaskování) typů, přičemž ne všechny byly nutně maskovány i demaskovány. První a druhý typ (kriminalistka profesionálkou, vědkyní a policistkou) jsou základní pro všechny hrdinky a zahrnují jejich rutinní pracovní povinnosti. Třetí typ (kriminalistka šéfkou) popisuje neobvyklou pozici ženy jako vedoucí, částečně vykoupenou jistou ztrátou osobního života a možné nepřátelskosti ze strany podřízených. Následující tři typy (kriminalistka matkou a dcerou, velkou/malou sestrou a nejlepší přítelkyní / „buddy“) se dotýkají osobnějších aspektů hrdinčiných životů. Zajímavými objevy jsou pozice symbolické matky, rozkládání mateřského typu a otec coby schopný pečovatel o dítě. Nepřekvapivým závěrem je pak skutečnost, že tyto typy mají moc oslabovat všechny ostatní. Sedmý typ (kriminalistka volavkou) klade důraz na stereotypní zobrazování žen v převleku jakožto sexuálních objektů, na rozdíl od mužských kolegů zastávajících pozici subjektu. Následující typ (kriminalistka obětí) demonstruje fyzické i psychické zranění hrdinek a objev časté instalace tzv. „temného spouštěče“ do minulosti hrdinek za účelem ospravedlnění jejich existence v převážně maskulinním prostředí. Poslední sociálně-rolový typ (kriminalistka kyborgem) vysvětluje specifickou charakterizaci asociálních géniů.
Desátý typ (kriminalistka „lesbou“) poukázal na stereotypní vnímání kriminalistek jako příliš maskulinizovaných s automatickými konotacemi k jejich možné homosexualitě. Ilustrativní pohyb hrdinek na „mužsko-ženské škále“ zachycoval typ kriminalistka „butch“/„femme“. Nezávisle na „butch – femme“ inklinaci lze pozorovat normativní vzhled hrdinek – až na výjimky rozsah let 20-30, štíhlost (1 výjimka z 21 žen) a většinově dlouhovlasost (2 výjimky). Poslední typ (kriminalistka „mužem“) naznačuje potřebu některých hrdinek patřit do mužského kolektivu skrze slovní odmítání vlastní femininity.
Výzkum přinesl i sekundární nálezy, seriály téměř cele upustily od zobrazování hrdinek jako krásek v nesnázích, časté tendence minulosti. Zajímavý závěr skýtá i skutečnost, že byly ženy (navzdory genderovým stereotypům) zobrazovány jako racionálnější protějšky mužů (např. SK a Cas).
Studie představila pestrost způsobů zobrazování současných hrdinek policejních dramat. Došlo k výraznému zmnožení rolí, kterých se ženy ujímají, stejně jako jejich zvýznamnění. Nakonec ale nelze zastávat příliš optimistická stanoviska. Hrdinky jsou i nadále v početní menšině (zde 21:35) a jejich výskyt bývá doprovázen negativními sociálními i genderovými stereotypy částečně potvrzujícími dominantní maskulinitu policejních dramat a obecně kriminálních seriálů.
Seznam zkratek
Castle na zabití – Cas
Dexter – Dex
Kriminálka Miami – K:M
Myšlenky zločince: Chování podezřelých – MZ
Odložené případy – OP
Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně – Riz
Sběratelé kostí – SK
Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti – ZaP:Ú
Zvláštní poldové – ZP
Použité prameny
Audiovizuální prameny
- Castle na zabití/Castle (2009-?) – 4. řada, 23 dílů (12 analyzovaných); Prima Family/ABC
- Dexter (2006 – ?) – 6. řada, 12 dílů (7 an.); Prima Cool/Showtime
- Kriminálka Miami/CSI: Miami (2002 – ?) – 9. řada, 22 dílů (12 an.); Nova/CBS
- Myšlenky zločince: Chování podezřelých/Criminal Minds: Suspect Behavior (únor 2011 – květen 2011) – 1. řada, 13 dílů (7 an.); Prima Family/CBS
- Odložené případy/Cold Case (2003 – 2010) – 7. řada, 22 dílů (12 an.); Nova Cinema/CBS
- Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně/Rizzoli & Isles (2010 – ?) – 1. řada, 10 dílů (6 an.); Prima Family/TNT
- Sběratelé kostí/Bones (2005 – ?) – 7. řada, 12 dílů (7 an.); Prima Family/FOX
- Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti/Law & Order: Special Victims Unit (1999 – ?) – 10. řada, 22 dílů (12 an.); Nova/NBC
- Zvláštní poldové/The Unusuals (duben 2009 – červen 2009) – 1. řada, 10 dílů (6 an.); Nova Cinema/BC
Další citované pořady
Akta X (The X–files, 1993–2002)
Cagneyová a Laceyová (Cagney and Lacey, 1982–1988)
Closer (The Closer, 2005-2012)
Drzá Jordan (Crossing Jordan, 2001–2007)
Hlavní podezřelý (Prime Suspect, 1991–1996)
Charlieho andílci (Charlie‘s Angels, 1976–1981)
Police Woman (1974-1978)
Profesionálky (Women’s Murder Club, 2007-2008)
The Killing (2011)
Unfortettable (2011-?)
Seznam literatury
Butler, Judith. Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Idetity. New York: Routlege, 1990.
Casey, Bernadette. Television Studies: The Key Concepts. New York: Routledge, 2003.
Connell, Raewyn a Messerschmidt, James Hegemonic masculinity: Rethinking the Concept. In Gender and Society, roč. 19, 2005, č. 6, s. 829-859.
Ellis, John. Seeing things: Television in the Age of Uncertainty. London: I.B. Tauris, 2000.
Eves, Alison. Queer Theory, Butch/Femme Identities and Lesbian Space. In Sexualities, roč. 7, 2004, č. 4, s. 480-496.
Fiske, John. Television Culture. London: Routledge, 2003.
Hendl, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2005.
Kuhn, Anette. „Women’s Genres.“ In: Brundson, Charlotte (ed.): Feminist Television Criticism. Oxforrd : Clarendon Press, 2003. s. 145-155.
Mizejewski, Linda. Hardboiled and High Heeled: Tho Woman Detective in Popular Culture. New York: Routledge, 2004.
Miller, Mark a Reeves, Byron. Dramatic TV content and children’s sex-role stereotypes. In Journal of Broadcasting & Electronic media, roč. 20, 1976, č. 1, s 35-50.
Silverstone, Roger. Television and Everyday Life. New York: Routlege, 1994
Snauffer, David. Crime Television. Westport: Praeger, 2006.
Strauss, Anselm a Corbinová, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999.
Yoder, Janice. Rethinking Tokenism: Looking beyond Numbers. In Gender and Society, roč. 5, 1991, s. 178-192.
[1] Např. éra mnohosti (Ellis, 2000).
[2] Např. nápadná exhibice ženskosti hlavní hrdinky seriálu Closer. Neúspěch cele ženských vyšetřovacích týmů u publika – př. Profesionálky. Na druhé straně úspěch seriálu The Killing s hrdinkou vymykající se běžnému vizuálnímu ideálu TV hrdinek.
[3] Anette Kuhn (2003) píše o dělení žánrů na mužské (akční, kriminální, dobrodružné a sci-fi) a ženské (mýdlové opery, melodramata, romantické filmy, telenovely či reality show).
[4] Falus jako sociální konstrukt symbolizující maskulinitu a dominanci závislou na vlastnictví fyzického penisu (Butler 1990, s. 43-57).
[5] Pro přílišnou sexualizaci, až fetišizaci krásy a těl hrdinek. (Fiske, 2003, s. 38).
[6] Podzimní sezóny 2012 na českých komerčních (pilotní výzkum neposkytl žádné zástupce na veřejnoprávních) TV stanicích: Nova, Nova Cinema, Fanda, Prima Family, Prima Love, Prima Cool a Barrandov.
[7] Nezbytnost 1. dílu tkví v jeho kontextuální funkci, v úvodních minutách se rekapitulují zásadní narativní výviny předchozích řad.
[8] Soudní, detektivní, právnická, gangsterská a další dramata díky své úzké specifikaci redukují prostor poskytovaný některým postavám (př. soudní lékař, forenzní specialista, balistik a další).
[9] Castle na zabití, Dexter, Kriminálka Miami, Myšlenky zločince: Chování podezřelých, Odložené případy, Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně, Sběratelé kostí, Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti, Zvláštní poldové.
[10] Hrdinek v hlavních a vedlejších rolích. Epizodní postavy byly nastavením vzorku nepostihnutelné.
[11] Srovnej např. Miller, Reeves, 1978, jež píší o větší důležitosti mužských hrdinů, než těch ženských.
[12] Mateřství je nově nabytým statusem, šest předchozích řad matkou nebyla.
[13] ZaP:Ú – s10e20.
[14] Policejní profese (spolu s hasičskou nebo vojenskou) bývá vnímána v pozici hegemonické maskulinity neboli ideálního typu muže v konkrétním sociokulturním a historickém upořádání (Connell, Messerschmidt, 2005, s. 832).
