Po úspěšném seriálu Blaník přichází internetová televize stream.cz s další novinkou. Dvojice tvůrců Adam Sedlák a Ondřej Kopřiva napsali šestidílný seriál Semestr s drsnou generační výpovědí o dnešní komunikaci dvacátníků, jejich vztazích a pohledu na svět. Od tradičního pojetí se ale seriál naprosto vymyká svým zpracováním. Celý děj probíhá pouze na obrazovkách počítačů či mobilních telefonů herců. Multitaskingová smršť divákům odhaluje, proč žijí mladí lidé v on-line světě, budují image na sociálních sítích a dělají tisíc věcí najednou (a někdy žádnou pořádně).
Jednotlivé epizody jsou pojmenovány podle měsíců, takže začínáme pěkně chronologicky se začátkem školního roku. Na poli dvacetiminutového rozsahu se postupně seznamujeme s hlavními postavami studentů Amálií a Damiánem, kteří se vyrovnávají se vztahem na dálku.
Damián (Jan Hofman), tak trochu elitář s potřebou přepočítávat vše na peníze, odjel na semestr studovat ekonomii do Berlína. Jeho přítelkyně Amálie (Anna Linhartová), která studuje filmovou vědu, je naivní romantička stále hledající smysl života. Seriál sleduje jejich vztah, který odloučením prochází zkouškami a postupným odcizením. Kromě vzájemných komunikačních problémů jsou oba protagonisté konfrontováni s každodenním světem obyčejných starostí.
Pojítkem celého příběhu je internet. Hlavní dějovou linku mezi Damiánem a Amálií propojují další dvě postavy. Energický kamarád Šimon (Jan Cina) a hloupá materialistka Pavlína (Eva Josefíková), která působí nejvíc stylizovaně a skrz její pojetí autoři komicky parodují svět módních bloggerů. Postavy nepůsobí sympaticky a nenajdeme ani žádnou jasně kladnou postavu. Všichni dělají chyby. Na druhou stranu nepůsobí nereálně a je možné se s nimi v různých situacích ztotožnit. Nutno dodat, že herci role zvládli s velkou přirozeností a jejich mimika a různé reakce fungují skvěle.
Za zmínku stojí i nadstavbová propracovanost postav, protože mají opravdu profily na Facebooku a dokonce je možné dohledat i Pavlínin blog. Celkově to navozuje dojem skutečnosti a zároveň to do puntíku (kromě dobré levné reklamy) plní současnou mantru – kdo není na Facebooku, jako by nežil. Stylem seriál připomíná horor Odebrat z přátel z roku 2014, kde spolu postavy mluví jen přes Skype a divák sleduje děj také přes obrazovku. Ve filmu se tato inovativní libůstka ale brzy okouká a působí nudně, což u Semestru nehrozí. Chvílemi má totiž divák co dělat, aby udržel linku děje a stíhal veškeré úkony, které se na obrazovce odehrávají. Záběry totiž často přeskakují a zaostřují mezi jednotlivými okny.
Tvůrcům se díky tomuto zpracování podařilo perfektně navodit způsob a atmosféru komunikace dnešních dvacátníků. Lajkování na Facebooku, sledování fotek na Instagramu, Skype a Messenger, tohle všechno se dá stihnout a ještě u toho psát diplomku. Na pozadí občas hloupých rozhovorů se ale divákovi ukazují hlubší problémy dnešní komunikace. Pokrytectví, chorobná potřebu být neustále v kontaktu a těkání od jedné věci k druhé. Příkladem jsou skypeové rozhovory, kdy každý dělá něco jiného a toho druhého vlastně pořádně nevnímá. Ostatně to také odráží rychlost doby. Na jedno kliknutí se člověku otevře celý svět. Spolu se snadnou dostupností informací postavy bojují také s prokrastinací. Co Amálie neví, vygooglí. Damián zase zarputile tvrdí, že celé dny píše diplomku a místo toho hraje hry a sleduje porno.
Kromě úsměvných přešlapů dochází i na vážnější věci. Vzpomínky, které se postavám nelíbí, jednoduše vymažou z počítače, jakoby snad ikona koše umožnila i vyprázdnit svědomí. Často jsme svědky banální konverzace o ničem. Vrcholem je bezduchý rozhovor Damiána s řeckým spolubydlícím ve vedlejším pokoji o jejich oblíbených pornoherečkách. Zároveň jako špehové sledujeme, co si postavy vlastně skutečně myslí, protože svých chováním na počítači nám ukazují i neupřímné jednání či závist.
Seriál také odráží plochost intimity přes internet, což vtipně ilustruje Damiánův loudivý výraz na Skypu a kategorický nesouhlas Amálie na jeho výzvu: „Ukaž mi je!“ Zároveň vidíme i emoční neporozumění, klasické řešení hádek mezi mužem a ženou a to, jaký má dopad na prožívání problémů vzájemné odloučení. Každý žije jinde a starosti toho druhého jsou mu vzdálené.
Režisér Adam Sedlák vsadil na neotřelé zpracování a udělal správně. Seriál provází také dobře zvolená hudba, která pomáhá vygradovat závěrečnou pointu každého dílu. Zajímavé je pro mě i provedení úvodů epizod, kde nám před očima probíhá časová linie s vypíchnutými předchozími událostmi ze života obou hlavních postav. Snadno se tak dá orientovat ve vývoji příběhu. Dnešní komunikace je plná znaků a symbolů, což se nám ukazuje i u názvu seriálu, kde jeden znak shrne obsah celého dílu. Oceňuji také střih, který vždy ironicky znásobí vyznění nějaké pointy. Zároveň se nám zvolenými prostřihy nečekaně spojují banální a vážná témata. V posledním díle dochází ke změně pohledu. Spolu s koncem seriálu Amálie symbolicky vypíná notebook a kamera přechází do reálného světa.
V závěrečné epizodě je klíčový rozhovor mezi Damiánem a Amálií, kde oba přiznávají, že vlastně nedělají to, co by chtěli. Zároveň se utvrzují v tom, že studují jen na přání rodičů a jiný smysl kromě rozvíjení schopností v tom vlastně není. Trochu mrazí při jejich debatě o tom, zda by neměli raději žít v Utrechtu, protože jim město dá dostatek financí na život a oni mezitím budou mít konečně čas dospět a ujasnit si základní věci. Vážně na to dosud neměli čas? Konec Semestru vyznívá do ztracena. Oba se smiřují se situací a přesto, že nejsou spokojení, pokračují dál. Snad ze strachu, zmařených snů či lenosti.
Svým poselstvím se seriál podobá filmu Parádně pokecal, dalšímu generačnímu zrcadlu od režiséra Tomáše Pavlíčka. Obě díla vystihují nejistotu mileniálů, frustraci z neperspektivního studia a jejich bezcílné bloumání životem. Tvůrci seriálu různými drobnými detaily ukazují, že mají tuto generaci a její chování dobře prokouknutou a také vědí, co se dá považovat za populární. Ať už je to fotka na Třeštíkově balkóně nebo zpěvačka Taylor Swift.
Na televizní obrazovky by seriál Semestr rozhodně neprošel, na to je tam moc nahých slečen, drog a vulgárností. Objevuje se také kritika výrazného product placementu. Ano, je to otravné, ale vzhledem k rozpočtu mi to nepřijde nijak překvapující. Seriálu je možné vytknout to, že staví jen na konverzaci mezi herci a nemá výrazný děj. V životě se ale také občas nic významného neděje, takže pomalý spád pro mě není překážkou. Spolu se seriálem Blaník se tedy Semestr připojuje do řady zdařilých projektů internetové televize stream.cz. Ačkoli pro starší generaci může být nesrozumitelný a příliš rychlý, pro cílovou skupinu je lákavým dílem, které určitě nutí k zamyšlení.
Autorka: Markéta Nevlídová
