Autor: Václav Kmoníček
Pupík národa je metaforou o vzniku národů a jejich historii, která principem vychází z původní metafory o vzniku života na Zemi, jež byla na sváru mezi evolucionisty a kreacionisty, kdy se vedla debata, „zda měl Adam pupík“ – tedy jestli se vyvinul (a tedy pupík měl), nebo jej stvořil Bůh (a tedy bylo zbytečné, aby ho měl). V kontextu s národy se o jeho pupek přou nejexplicitněji členové dvou myšlenkových proudů – jsou to primordialisté a modernisté. Jedni tvrdí, že národ je výsledkem dlouhého historického vývoje (primordialisté), zatímco druzí tam tuto kontinuitu nevidí a národ považují za moderní „výtvor“ konstruovaný určitou společností (nepopírají však, že tato společnost k národnímu uvědomění nedospěla historickým vývojem). Dalším, třetím, myšlenkovým proudem, který se tomuto tématu významněji věnuje je etnicismus, jež tvoří určitou „střední cestu“ mezi přístupy primordialistickými a modernistickými.
Národ jako pojem je v různých směrech a geografických prostorách pojímán rozdílně, například: Národ je termín, jehož pojetí je v teoriích západních, středoevropských a ruských (sovětských) autorů značně ovlivněno národními tradicemi. Národ v anglo-americkém světě směřuje spíše ke státní identitě, ve středoevropském prostoru spíše k etnickému původu a v sovětském prostoru k evolučnímu stádiu vývoje etnika (viz Hroch 1997).
Modernistický přístup
Tento přístup národ pojímá jako něco, co vzniklo nově v moderní době jako výsledek sociálně-etnických podmínek skrze potřebu politického využití nacionalismu. Aktivní roli v tomto přístupu hraje samotný systém, jedinci jakožto jeho „nositelé“ jako aktivní složka bráni nejsou. Etnicita je v tomto směru chápána jako společenský konstrukt (Gellner, 1994). Vybranými představiteli jsou: Ernest Gellner, Miroslav Hroch, Walker Conor a Benedict Anderson.
Primordialistický přístup
Primordialisté v tomto směru věří v určitou danost a historický původ národa. Je to tedy něco, co vzniklo na historických souvislostech. Jako nejdůležitější příklad definice národa tohoto přístupu zmíním definici od Stalina: „Národ je historicky vzniklá stabilní pospolitost řeči, území, hospodářského života a psychického založení, projevující se v pospolitosti kultury.“ (Stalin, 1949). Ta je zdárným příkladem vysvětlení primordialistického přístupu k národu a etniku, kdy panuje představa o zmíněné historické danosti. Vybranými představiteli jsou: Josef V. Stalin, Clifford Geertz, Sergej Širokogorov a Julián Bromlej.
Etnicistický přístup
Etnicistický přístup je jakousi „střední cestou“ mezi primordialisty a modernisty. Připouští totiž historický vývoj, který vede ke vzniku něčeho, co se později nazývá národ. Etnicismus je dualistický koncept – resp. jsou v něm diskutovány dva hlavní směry. První je teorie Antonyho D. Smithe, který vytvořil pojem „ethnie“ (jakožto zdroj mýtů, paměti, sdílených hodnot a idejí,…). V tomto pohledu tedy nejdříve existuje určité „ethnie“, ze které se později vytvoří národ. Jelikož národy jsou často polyetnické, je vysvětlení takové, že i přesto je jedno dominantní „ethnie“, kolem kterého se sdružili další a vytvořili tak národ. Druhým přístupem je teorie jednání Pierra Bourdieuho, který v tomto směru pracuje s pojmem „habitus“. Skrze „habitus“ si vzniklé národy jistým způsobem udržují status quo – díky vžité každodennosti na principu „habitu“. Vybranými představiteli jsou: Anthony D. Smith, Pierre Bourdieu a John A. Armstrong.
Má tedy národ pupek?
Jestli má národ pupík či ne v tomto směru nelze zcela přesně definovat, záleží na vlastním uvážení a přesvědčení každého zvlášť. Avšak lze definovat tři základní teze o tom, jak to s pupíkem je. První definuji výrokem, že národ je historicky pospolitý útvar – a pupík tedy má. Další pojímá národ jako nový výtvor modernity – a pupík tedy nemá. Třetím výrokem kompenzuji mezeru mezi oběma předešlými, protože národ, který pupík přirozeně nemá, si jej
může s trochou snahy sám uměle vytvořit – pokud budu vycházet z Gellnera, lze jako příklad využít i vytvoření českého národa.
Zdroje
HORÁLEK, Adam: 2012 – Tři přístupy k pupkům národů. Primordialisticko-modernistický diskurz prizmatem aktivity a objektivity etnicity. in: Český lid 99, 2012, 1.
STALIN, Josef V.: 1949 – Marxismus a národnostní a koloniální otázka. Praha: Nakladatelství Svoboda.
HROCH, Miroslav: 1997 – Nevítaná identita: nacionalismus jako odkaz komunismu? In: Mezinárodní vztahy 32: 4: 51–56.
GELLNER, Ernest: 2003 – Nacionalismus. Str. 111–123. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
BOURDIEU, Pierre: 1998 – Teorie jednání. Praha: Karolinum.
« Back to Glossary Index