Autorka: Kateřina Holubová
Nelineární televizí rozumíme způsob televizního vysílání, který není závislý na sestaveném televizním programu. Nelineární rozumíme formu médií, s nimiž může příjemce interagovat volbou obsahů na které má zájem se sám zaměřit. Tato média obsahově fungují zejména „on demand“ čili „na vyžádání“.
Tekutá modernita v kontextu nelineární TV
Při uvedení do kontextu nelineární televize považuji za důležité podotknout, že televize je svým způsobem „mokré médium“. Tohle označení souvisí s pojmem polského filozofa a sociologa Zygmunda Baumana – Tekutá modernost. Bauman tímto popisuje soudobou společnost a změny v ní vznikající. Taktéž odmítá postmoderní pojetí společnosti, pouze tvrdí, že naše společnost dospěla až do fáze jejího „zkapalnění“. Společnost v tekuté modernitě je proměnlivá, silně individualizovaná, konzumní a globalizovaná, jež postrádá či zapomíná pevné základy modernity.
„Kapaliny se pohybují snadno. „Tečou“, „plynou“, „proudí“, „prosakují“; a na rozdíl od pevných látek je není snadné zastavit – obtékají překážky v cestě, jiné rozpouštějí nebo odnášejí s sebou, další prosáknou skrz ně. Mimořádná pohyblivost tekutin je tím, co je spojuje s představou „lehkosti“. (…) To jsou některé z důvodů, proč lze „kapalnost“ či „tekutost“ považovat za vhodné metafory pro zachycení povahy současné, v mnohém ohledu originální fáze dějin modernosti.“[1]
Z důvodu této proměnlivosti můžeme nahlížet na současnou produkci televizních médií jako na „mokrou technologii“ či „mokré médium“, jelikož se jejich žánry a formy prolínají a neustále střídají. Současná produkce má fluidní, tekutý, charakter, díky čemuž dochází nejen k prolínání ale i k neukončenosti kategorií (např. cliffhanger na konci sezóny oblíbeného seriálu). Důsledkem toho můžeme dosáhnout až hyperreálného zážitku, kterým rozumíme simulované prožití pořadu – např. sledování televize skrz 3D brýle – s tím, že se nám posléze jeví jako reálný nebo dokonce ještě lepší.
Co je to nelineární TV?
Nelineární televizi můžeme zařadit do konceptu takzvané post-network či post-flow éry televize. Jako post-flow éru označujeme období, kdy dochází k potencionálnímu rozbourání hranic striktního televizního rozpisu, programu jednotlivých stanic. Post-flow éra neznamená vymizení tradičního způsobu sledování televize. Ačkoli je divákům v rámci dané televizní kultury dána možnost vybírat si obsahy a mít kontrolu nad časem sledování, neznamená to, že jsou tyto možnosti všemi využívány. Tradiční televizní tok (naprogramovaná sekvence v denním vysílacím plánu) je stále přítomným fenoménem, který je určujícím prvkem pro způsoby sledování televize vybraným typem publika. Zastavením tohoto toku, tedy diváci získávají větší moc nad tím, co a kdy budou sledovat. Jak z výše uvedeného vyplývá, klíčovým projevem post-flow éry je zvýšená moc diváka. Nelineární média znamenají odklon od tradičních lineárních médií, ve kterých je obsah vybírán vydavatelem ke spotřebě pasivní formou.
Obecně je klíčová proměna televizní kultury (od flow k post-flow éře) definována skrze následující parametry: divákův potenciál interaktivního přístupu k televizi a divákův potenciál nebýt pouhým příjemcem sdělení, ale taktéž aktivním tvůrcem televizního obsahu.
Charakteristika nelineárního televizního vysílání je tedy založena zejména na narušení klasického TV roku, jelikož je provázána skrz internetové připojení s katalogem pořadů jednotlivé služby a následným přehrávačem. V tomto kontextu se taktéž můžeme bavit o tzv. IPTV (televizi přes internetový protokol). Na tomto principu fungují jak bezplatné internetové televize (iVysílání ČT, Mall.tv, Stream.cz…) i IPTV s poplatkem – na českém trhu například Obbod.cz, ale i zahraniční platformy jako Netflix, HBO:Go či AmazonPrime.
Uvedeno na příkladu: Ve čtvrtek ve 22 hodin večer se na ČT1 vysílá díl vašeho oblíbeného seriálu. Bohužel, vy jste na firemním večírku a nemůžete tak stihnout vysílání v lineárním TV programu. Díky nelineární službě a archivu iVysílání si však díl pořadu můžete pustit další den, pozastavit si ho, kdykoliv budete chtít, podívat se na něj třeba vícekrát nebo si jej přetočit.
Nelineární televize – budoucnost vysílání?
Nelineární vysílání je stále vzrůstajícím trendem a zdá se, že vyrovnat se této revoluci ve vysílání bude velkým oříškem. Čeští diváci se však ale ještě nedostali do takové fáze, že by svá televizní zařízení začali hromadně opouštět a již se k nim nevrátili. I když představa předplacené filmotéky přístupné v různých chytrých zařízení je lákavá, velká část diváků stále dává přednost klasickému vysílání, jak vyplývá z průzkumu v rámci konference Future of TV.
„Zajímavý je také pohled na vybavenost zařízení ke sledování video obsahu v českých domácnostech. Televizní obrazovku najdeme v 94 % českých domácností, televizi připojenou k internetu v 21 % či aktivní HbbTV v 12 %. Přístup k platformě Netflix deklaruje pouze 0,6 % českých domácností.“[2]
Nelineární televizní vysílání, streamovací platformy a filmotéky však nabírají na popularitě zejména u mladých lidí a je jen otázkou času, kdy se tento trend dotkne i jejich rodičů či prarodičů, kterým jsou zatím sympatičtější lokální nelineární televize jako iVysílání ČT či Stream.cz, zatímco dospívající a mladí dospělí tráví čas nejčastěji u Netflixu. Mladé generaci taktéž nedělá problém sledovat obsah v anglickém jazyce či s anglickými titulky, protože většina obsahu těchto platforem se ještě nedočkala českého dabingu, což může starší generace vnímat jako překážku.
Netflix programming, free from the confines of a weekly schedule, is the antithesis of the traditional sense of liveness and communal television. Not all audience members have responded to this novel form of distribution, however. Netflix’s model may represent the future of television. It may also lack the essential temporal regularity and subsequent sharedness that viewers have come to expect from their television experience. We are, in short, at a crossroads of sorts in terms of the social dynamics of television watching.[3]
Vzhledem k tomu, že rychlost internetu a počet alternativních zařízení, které umožňují prohlížení médií se zvýšil, společně narostl také počet lidí, kteří konzumují nelineární média. Televizní síť CBS očekává, že do roku 2020 bude 50 % veškerého televizního obsahu sledováno nelineárním způsobem.[4]
Shrnutí
Hlavními výhodami nelineárního vysílání je zejména interaktivita. Dodavatel nelineární televizní služby může zahrnout do funkcí i interaktivního programového průvodce, který divákovi posléze dává nabídky na pořady s podobnou tématikou či žánrem nebo oblíbeným hercem, jakého příjemce sleduje. Taktéž je zde možnost funkce „obraz v obraze“ která divákovi dovolí přepínat kanály, aniž by opustil sledovaný program. S pomocí připojení k internetu mohou v televizi například vyhledat hodnocení sledovaného filmu a jeho recenze nebo statistiky hráčů sportovních přenosů.
Dalším důležitým termínem této problematiky je služba „Video on Demand (VoD)“ čili „video na vyžádání“. Tato služba umožňuje příjemci vybrat a sledovat video dle vlastního uvážení a vkusu, taktéž bez předepsaného programu. V 90. letech a na přelomu milénia se o rozrůstání této služby zasloužil zejména digitální rekordér TiVo, který byl rozšířen zejména v oblasti Spojených států amerických. TiVo fungoval jako průvodce obrazovkou naplánovaných televizních programů, které se odrážely od vysílání klasické lineární TV. Jeho služby zahrnovaly i tzv. „Season Pass“, které zaznamenávaly každou novou epizodu zvoleného seriálu a vyhledávání „WishList“, kde si divák mohl nahrávat pořady, které odpovídají jeho zájmům a vkusu jako herec, režie, žánr či vyhledávání dle klíčových slov. V současné době na podobném principu fungují již téměř všechny online filmotéky a nelineární televize v čele s Netflixem.
Abyste se dostali k nelineárnímu obsahu, taktéž není nutné vlastnit televizor. Nelineární televizi můžete přijímat taktéž skrz svůj počítač, tablet, či smartphone. Mnoho producentů taktéž nabízí streamování programů prostřednictvím svých webových stránek, ačkoliv jejich obsah může být neúplný – web například může poskytovat jen nedávno vydané epizody pořadu, nikoliv celé série.
Použité zdroje
BAUMAN, Zygmunt. Tekutá modernost. Překlad S Blumfeld. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2002. s 11. ISBN 80-204-0966-1.
GRANDINETTI, Justin: From Primetime to Anytime: Streaming Video, Temporality and the Future of Communal Television, kapitola The Age of Netflix, Jefferson, North Carolina, McFarland & Company Publishers Inc. 2017, e-ISBN: 978-1-4766-3023-6
Future of TV: Televizní trendy se v Česku liší [online]. 2018 [cit. 2019-01-14]. Dostupné z: https://www.mediaguru.cz/clanky/2018/10/future-of-tv-televizni-trendy-se-v-cesku-lisi/
DOEVEN, Jan. „Trends in Broadcasting: An overview of developments“, International Telecommunication Union, [online]. 2013 [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: https://www.itu.int/en/ITUD/Technology/Documents/Broadcasting/TrendsinBroadcasting.pdf
BOURDIEU, Pierre. O televizi. V nakl. Doplněk 1. vyd. Brno: Doplněk, 2002. Edice světových autorů (Doplněk). ISBN 80-723-9122-4.
JENKINS, Henry. Convergence culture: where old and new media collide. London: New York University Press, 2008 ISBN 9780814742952
CBS sees 50% non-linear TV future. In: Warc by Ascential [online]. Los Angeles, 2015 [cit. 2019-01-21]. Dostupné z: https://www.warc.com/NewsAndOpinion/News/35223?
[1] BAUMAN, Zygmunt. Tekutá modernost. Překlad S Blumfeld. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2002. s 11. ISBN 80-204-0966-1.
[2] Future of TV: Televizní trendy se v Česku liší [online]. 2018 [cit. 2019-01-14]. Dostupné z: https://www.mediaguru.cz/clanky/2018/10/future-of-tv-televizni-trendy-se-v-cesku-lisi/
[3] Grandinetti, Justin: From Primetime to Anytime: Streaming Video, Temporality and the Future of Communal Television, kapitola The Age of Netflix, McFarland & Company, Inc., Publishers, Jefferson, North Carolina 2017, e-ISBN: 978-1-4766-3023-6
[4] CBS sees 50% non-linear TV future. In: Warc by Ascential [online]. Los Angeles, 2015 [cit. 2019-01-22]. Dostupné z: https://www.warc.com/NewsAndOpinion/News/35223?
« Back to Glossary Index