Definice
Kulturní kapitál je koncept prvně představený Pierrem Bourdieu v 60. letech 20. století. Bourdieu obecně pod pojmem kapitál rozumí
„akumulovanou práci, která jedinci umožňuje proměnit sociální energii na reifikovanou[1] či živou práci.“ (Bourdieu, 1986)
Druhy kapitálů
Trvá delší dobu, než se podaří nashromáždit, nicméně poté má tendenci vytrvat po zbytek života jedince. Kapitál má schopnost produkovat zisk a reprodukovat sama sebe. Autor rozlišuje 3 druhy kapitálu: ekonomický, sociální a kulturní. Všechny tři druhy jsou přitom stejně důležité pro vysvětlení struktury a fungování sociálního světa. (Bourdieu, 1986) Ekonomický kapitál je okamžitě a přímo převoditelný na peníze a může být institucionalizován do podoby vlastnických práv. Sociální kapitál je pak tvořený sociálními vztahy. Za určitých podmínek je převoditelný na ekonomický kapitál a může být institucionalizován do podoby šlechtického titulu. Souhrnem všech tří kapitálů je nakonec kapitál symbolický, jeho výši však ustavují lidé v jedincově okolí. Připisují mu určitou moc na základě tří dalších kapitálů.
Kapitál představuje v důsledku prostředek sociální mobility jedince. Sociální mobilita je přitom termín označující
„pohyb jedinců a skupin z jednoho socioekonomického postavení do druhého“. (Giddens, 1999: 275)
Jedinci postupují po žebříčku např. získáváním vlastnictví, statutu, povýšením.
Kulturní kapitál
Koncept kulturního kapitálu postupně rozvíjeli i další autoři, nicméně každý termín uchopoval jinak. Definice se různí i v jednotlivých pracích samotného Bourdieuho. V díle Les Héritiers (1964) původně představoval neoficiální akademické standardy, které jsou zároveň třídními atributy dominantní vrstvy. Zahrnoval neformální znalosti o škole, o tradiční humanistické kultuře či lingvistické kompetence. V díle La Reproduction (1970) kulturní kapitál charakterizoval jako akademické standardy, jazykové vlohy, předešlé znalosti o akademické kultuře, formální znalost obecné kultury či získané diplomy. V díle La Distinction (1979) Bourdieu kulturní kapitál představoval indikátor a základ třídní pozice jedince. (Lamont, Lareau, 1988: 155)
Autoři Michéle Lamont a Annette Lareau tedy navrhují novou, sjednocující definici kulturního kapitálu jako
„institucionalizovaného a široce rozšířeného signálu vyššího kulturního statutu, který je využíván k sociální a kulturní exkluzi.“ (Lamont, Lareau, 1988: 156)
Kulturní kapitál lze rozdělit na další 3 dílčí druhy (Bourdieu, 1986):
- Vtělený: je spojený s tělem a myslí jedince, představuje kulturní postoje, preference a jednání, které si osvojujeme v procesu socializace;
- Objektivizovaný: nabývá podoby kulturního zboží, jako jsou např. knihy, obrazy, slovníky, hudební nástroje, přístroje apod.;
- Institucionalizovaný: představuje certifikát kulturní kompetence (zejm. akademické tituly).
Důležitým prvkem kulturního kapitálu také aspekt moci – může být zdrojem exkluze. Kulturní kapitál indikuje status jedince a je tedy snadno využíván k identifikaci dominantní třídy. Tato exkluze má ovšem několik úrovní: funguje nejen mezi skupinami, ale i v rámci hierarchizace uvnitř skupin. Jedinci se během svého života snaží co nejvíce investovat do svého kapitálu, aby ho maximalizovali, a měli tak co největší možnost vzestupné sociální mobility. (Lamont, Lareau, 1988: 158 – 159) Kulturní kapitál se tedy nevztahuje primárně k estetickým měřítkům, ale ke statusovým. Bourdieuho teorie je v tomto pohledu strukturalistická, jelikož vysvětluje fungování společnosti a nezabývá se pouze úrovní jedince.
Na koncept kulturního kapitálu navázala Sarah Thorton s pojmem subkulturní kapitál.
Použité zdroje
Bourdieu, P.: The Forms of Capital. In: Handbook of Theory and Research for the Sociology of Education. Ed. John C. Richardson, 241 – 258. New York: Greenwood press, 1986.
Lamont, M., Lareau, A.: Cultural Capital: Allusions, Gaps and Glissandos in Recent Theoretical Developments. In: Sociological Theory, Vol. 6, No. 2. (Autumn, 1988), pp. 153-168.
Giddens, A.: Sociologie. Praha: Argo, 1999.
[1] Reifikace neboli zvěcnění.
« Back to Glossary Index