ISA

Autor: Jakub Ketman

Obecná charakteristika

Koncept ideologických státních aparátů souvisí s pojetím konceptu ideologie francouzského marxistického filozofa Louise Althussera. Ten svými myšlenkami navazuje na italského marxistu Antonia Gramsciho a jeho pojetí hegemonie, které vysvětluje jako otevřený a komplexní proces působení mocenských praktik, pomocí kterých vládnoucí skupiny udržují ve společnosti status quo preventivním budováním souhlasu podřízených skupin se společenským řádem (Reifová 2004: 73).

Dalším inspiračním zdrojem Athusserova pojetí ideologie jsou myšlenky Karla Marxe, zejména myšlenky týkající se zbožného fetišismu a popis konkrétních ideologií. Althusser se v tomto smyslu zabývá podmínkami reprodukce produkčních prostředků a pracovní síly a jednak reprodukce existujících produkčních vztahů. K této reprodukci pak podle něj lze dospět ideologicky nebo represivně. Hlavní roli v tomto procesu hraje stát, který k tomu využívá státní aparáty. Podle toho, zda se jedná o složky ideologické nebo represivní rozlišuje Althusser ideologické státní aparáty a represivní státní aparáty (Kužel 2012: 24 – 25).

Ideologické státní aparáty tvoří různé sociální instituce, jejich působení je latentní a jejich doménou je infiltrace do privátní sféry (Reifová 2004: 82)

Loiuse Althusser ve své knize Ideology and Ideological State Apparatuses rozlišuje několik ideologických státních aparátů (ISA):

• Náboženství (systém různých církví)
• Vzdělávací (systém veřejného i soukromého školství)
• Rodina
• Právní předpisy
• Politika (politický systém včetně různých politických stran)
• Odborové organizace
• Komunikace (tisk, rozhlas, televize, atd.)
• Kultura (literatura, umění, sport)

Althusser si dále všímá toho, že zatímco represivní státní aparáty spadají výhradně do kompetence státu, ideologické státní aparáty většinou spadají do soukromé sféry (církve, politické strany, některé školy, média a další). Hlavním rozdílem mezi represivními a ideologickými státními aparáty jsou v tom, že represivní státní aparáty jsou primárně založeny na principu použití násilí (armáda, policie, soudy), zatímco ideologické státní aparáty primárně využívají ideologii a až sekundárně jsou prosazovány násilím (Althusser 1971: 145 – 146).

Proměna ISA v čase

Dominantním ideologickým státním aparátem byla ve středověku podle Althussera církev, která v této době shromáždila mnoho funkcí, jež jsou dodnes přeneseny na některé současné státní aparáty. Církev se v tzv. prekapitalistickém historickém období soustředila nejen na náboženské funkce, ale spadaly pod ni funkce vzdělávací nebo kulturní.  Kromě toho hrála klíčovou roli také rodina a později i politické ideologické státní aparáty jako například parlament nebo různé politické frakce (Althusser 1971: 150).

V současné době převzal dominantní postavení od církve vzdělávací systém. A stejně jako byla v minulosti spojena církev s rodinou, je dnes s rodinou spojena i škola. Už v raném věku jsou děti vystaveny tlaku ze strany rodiny a vzdělávacího ideologického aparátu a jsou jim vtloukány určité znalosti zabalené do dominantní ideologie (aritmetika, přírodní vědy, literatura) nebo přímo ideologie v čistém stavu (občanská výchova, etika, filozofie). Dalším důležitým faktorem, který staví vzdělávací systém do role dominantního ideologického aparátu je faktor času. Žádný jiný státní aparát nedisponuje možnosti působit na všechny děti osm hodin denně po dobu pěti dnů v týdnu (Althusser 1971: 155 – 156).

Shrnutí

Rozdílné pojetí ideologie a hegemonie spočívá především v otázce zásahu proti silám, které působí proti dominantní ideologii či hegemonii. Zatímco v rámci hegemonie jsou akceptovány tzv. kontra-hegemonní síly, které mohou částečně vychýlit dominanci převládající vládnoucí třídy, ideologie je v tomto ohledu více autoritářská. Hegemonie je mnohem dynamičtější než ideologie a připouští změny dočasné mocenské konfigurace.

Ideologie má však nástroje, kterými svou dominanci udržuje. Jsou to jednak právě ideologické státní aparáty, které neustále reprodukují vládnoucí dominantní ideologii, a také represivní státní aparáty (policie, armáda, soudy), které zasahují v případě vychýlení moci této ideologie. Ta je tedy statičtější než hegemonie a jen těžce připouští změny. V případě ohrožení pak nasadí sílu v podobě represivních státních aparátů.

Althusser vnímá právě represivní státní aparáty jako složky, které jednotně spadají pod kontrolu státu, na druhé straně ideologické státní aparáty spadají spíše do soukromé sféry. Nejpodstatnější z nich je školství, které při přechodu ke kapitalistickému zřízení přebralo dominantní úlohu od církve. Vzdělání si svou pozici udrželo díky působení na děti už od mala, tedy v době, kdy ještě postrádají autonomní kritické myšlení. Kromě církve udržují svou dominantní roli jako ideologické státní aparáty ještě rodina a média.

Literatura

ALTHUSSER, Louis.. „Ideology and Ideological State Apparatuses.“ In Lenin and Philosophy and other Essays. New York: Monthly Review Press 1971, 127–186 [cit. 2018-01-08]. Dostupné z www: http://www.marx2mao.com/Other/LPOE70ii.html#s5.

KUŽEL, Petr. Althusserovo pojetí ideologie a konstituce subjektu, in: M. Kouba – I. Říha (eds.), Kontexty propagandy v interdisciplinární perspektivě, Pardubice, Vydavatelství univerzity Pardubice, 2012, s. 23-32.

REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004, s.73 – 82. ISBN 80-7178-926-7.