Web 2.0

Autorka: Simona Nováková

Obecná charakteristika

Web 2.0 je označením pro etapu vývoje webu, založené především na participaci na tvorbě digitálních obsahů a na interakci mezi tvůrci a diváky. Tato současná podoba webu byla představena v roce 2004 na konferenci O‘Reilly Media Group Dalem Doughertym a Timem O’Reilly. (Jenkins a spol., 2013, 48) Nejedná se o zcela nový koncept, nýbrž o pokračování původního Webu 1.0, zpočátku označovaného pouze jako World Wide Web „WWW“. Ten byl považován za médium určené převážně pro vyhledávání a čtení obsahů. S vývojem technologií se však vyvíjel i samotný web, který se postupně začal označovat jako „platforma“, tedy místo pro vyjádření názorů, rozsáhlou tvorbu a vznik interakcí. (Abdulmalik a Al-Khalifa 2006, 1) Docházelo k cirkulaci mediálních obsahů mezi tvůrci a diváky, v jejímž průběhu se mezi nimi začaly reorganizovat vztahy. Hovoří se o určitém kulturním obratu, ve kterém publikum vyhledává nové informace, tvoří obsahy a vytváří vazby skrze mediální platformy. (Jenkins 2008, 3)

Kolektivní inteligence

Již v roce 1998 Pierre Lévy zaznamenal existenci „univerzálně šířené inteligence“ s poznatkem, že nikdo neví vše, ale každý ví něco. Lidé tedy nemuseli být pouze součástí mas, ale měli možnost začít vystupovat jako jedinci, být součástí komplexního modelu spolupráce, nazývaného jako „kolektivní inteligence“. Ta je považována za alternativní zdroj k moci médií a je úzce spojena s proměnou kultury, o které hovoří Henry Jenkins jako o „convergence culture.“ (Delwiche a Henderson 2013, 4-6)

Convergence, Participatory culture

Konvergencí má Jenkins na mysli technologickou, industriální, kulturní a sociální změnu. Jedná se o tok obsahu skrze mediální platformy, o spolupráci a „migrační“ povahu publika, které neustále hledá tu „správnou“ zábavu. (Jenkins 2008, 2-3) Dochází přitom k silné podpoře tvorby a sdílení obsahů, ke spojení tvůrců a publika a k postupnému stírání jejich rozdílů. V rámci tzv. participatory culture lidé spolupracují a postupně vytvářejí, řadí a organizují informace. (Delwiche a Henderson 2013, 3) Dochází k cirkulaci mediálních obsahů, která široce souvisí se zapojením diváka. Termín „participatory culture“ je opakem dřívějšího pojetí pasivního diváka, kdy tvůrci „producers“ a konzumenti „consumers“ tvořili dvě oddělené skupiny. V rámci „participatory culture“ se však hovoří spíše o „prosumers“ či „produsers“, tedy o spojení diváků a tvůrců.  Publikum pasivní se mění na publikum aktivní. (Jenkins 2008, 3-4)

Pierre Lévy vyzdvihuje tzv. new knowledge space, neboli „the cosmopedia“. Vidí měnící se společnost, v rámci níž se postupně přetvářejí existující struktury vědění a moci. Jako největší projev tzv. cosmopedie jsou, dle Lévyho, online fanouškovské komunity, tedy rozsáhlá seskupení soustřeďující se kolem určitého společného obsahu, debaty, cirkulace významů, vlastní interpretace a variace na současnou populární kulturu. Samotná povaha fanouškovství se s nástupem digitálních médií změnila, z původních fanzinů[1] jsou dnes spíše „webziny“. (Jenkins 2006, 136-137)

Prvky Webu 2.0

Web 2.0 se  vyznačuje tzv. user-generated content nebo také „user-circulated content“. Velká kontrola nad obsahem je dávána publiku, které se stává tvůrcem, samotný web je poté platformou pro snadnou distribuci tohoto obsahu.  (Jenkins a spol., 2013, 49)

Anderson vymezuje šest hlavních myšlenek Webu 2.0, jsou jimi : (Anderson 2007, 14)

1. Individuální tvorba a „user-generated content“
2. Podílení se na tvorbě obsahu
3. Zvýšená moc velkých skupin
4. Otevřenost
5. Nejrozsáhlejší databáze informací
6. Využití sociálních sítí

Se vznikem Webu 2.0 se pojí několik služeb a aplikací.  Řadí se mezi ně blogy[2], „wikis“[3], podcasty[4], multimediální platformy[5] a veškeré digitální služby propojující mediální obsahy. Web 2.0 je platformou, ve které se obrázky a videa jeví jako stěžejní. (Anderson 2007, 7)

Shrnutí

World Wide Web (WWW) je největší databází informací, která se neustále vyvíjí a rozšiřuje. Z původního webu (1.0), jako místa pro vyhledávání a čtení obsahů, se stala interaktivní platforma stírající rozdíly mezi tvůrci a diváky. Podílení se na tvorbě obsahů je klíčové pro Web 2.0, novou etapu vývoje webu představenou v roce 2004. V rámci tzv. participatory culture spolu lidé spolupracují a postupně vytváří, řadí, organizují informace a dochází k cirkulaci mediálních obsahů. Ta široce souvisí se zapojením diváka, který se podílí na tvorbě a distribuci a vznikají tak nové platformy umožňující zachycování tvorby. Mezi služby a aplikace typické pro Web 2.0 se řadí blogy, podcasty, wikis a multimediální platformy. Ty se vyznačují především otevřeností, individuální tvorbou a širokým dosahem se zapojením sociálních sítí.

Použité zdroje

ABDULMALIK, Al-Salman, S. a Hend, S. Al-Khalifa. From Web 1.0 to Web 2.0 and beyond: Is the Web Becoming more accessible for people with visual impairments? Konference The Eighth International Conference on Information Integration and Web-based Applications Services, Yogyakarta, Indonézie, 2006.  https://pdfs.semanticscholar.org/2ee8/2a332f6d2700263002a116db4e1b7143104f.pdf

ANDERSON, Paul. What is Web 2.0? Ideas, technologies and implications for education. Report in JISC Technology and Standards Watch. Nottingham Trent University, 2007. http://gator.ndm.edu/~kyoon/Web%202.0/tsw0701b.pdf

COULDRY, Nick. Media, Society, World: Social Theory and Digital Media Practice. Cambridge: Polity Press, 2012.

DELWICE, A. a Jacobs Henderson. The participatory cultures handbook. New York, NY: Routledge, 2013.

JENKINS, Henry. Convergence Culture: Where Old and New Media Collide. New York: NYU Press, 2008.

JENKINS, Henry. Fans, Bloggers and Gamers: exploring participatory culture. New York and London: NYU Press, 2006.

JENKINS, Henry, Sam Ford a Joshua Green. Spreadable Media. New York: NYU Press, 2013.

[1] Fanzin = fanouškovské nízkorozpočtové magazíny

[2] Blog neboli „web log“ je nová forma osobního a subkulturního vyjadřování deníkovou formou. „Blogeři“ sami šíří poznatky, myšlenky a vědomosti na vlastních platformách. (Jenkins 2016, 151)

[3] Jedná se o informativní weby, jejichž obsahy jsou tvořeny na základě spolupráce, často anonymních tvůrců. (Anderson 2007, 8)

[4] Za podcasty se označují šířené audio nahrávky, dříve označované jako “audio blogs”. (Anderson 2007, 10)

[5] Nejznámější multimediální platformou je Youtube. Je založená na videích, obrázcích a audio nahrávkách a považuje se za lidové umění dnešní doby. Tvůrci videí, kteří vlastní Youtube kanál jsou označovaní jako „youtubeři“ a „vlog“ (video blog) je jimi nejužívanější formou videí. (Anderson 2007)