Autorka: Adéla Kalčáková
Obecná charakteristika
Pojem geografie zpravodajství (News Geography) používal v 80. letech Winfried Schulz. Někteří autoři nazývají pole zkoumání jako mapování, jiní tento okruh nespecifikují a zabývají se pouze dílčími tématy. Cílem strategie je pochopení struktury zpravodajství a odhalení příčin selekce zpráv. Důležitým cílem strategie je ve výsledku zjistit, do jaké míry jsou v médiích reprezentovány jednotlivé země světa.
Jako konzumenti zpravodajství nedostáváme vyváženě informace o všech zemích. Ty, které nám média o světě poskytují, se většinou věnují událostem v Evropě a USA nebo zemím, se kterými sousedíme. Jiné, ač třeba velké rozlohou, pak nejsou zmíněny vůbec, i když se v nich jistě odehrávají podstatné události.
„Rozvojové země se dostanou do zpravodajského hledáčku rozvinutých zemí jen tehdy, pokud v nich nastanou události ohrožující ekonomické nebo strategické zájmy ‚velkých mocností‘. Jindy se zpravodajství zaměří na zanedbávané oblasti tehdy, když problémy a katastrofy dosáhnou takového měřítka, že zaujmou i publikum ve vzdálených zemích, jimž nehrozí žádné nebezpečí.“ (cit. McQuail 2009, 273)
Právě tímto se zabývá geografie zpravodajství, která upozorňuje na to, že svět, jak je nám předkládán médii, je převeden do mediální mapy, již není jejím přesným opisem, ale pouze jejím výsekem. Příčinou zkreslení bývá způsob selekce událostí zpravodajskými agenturami. Řešením, jak se nenechat ovlivnit tím, co nám předkládají média, je používat více zdrojů a dosáhnout tak lepšího porozumění jednotlivým tématům.
Zabránit selekci zpráv je v dnešním světě nemožné, ale o to se geografie zpravodajství ani nesnaží. Jejím úkolem je pochopit důvody výběru určitých zpráv a upozorňovat na tyto výběrové strategie, aby konzumenti médií nepřijímali vysílané informace bez schopnosti kritického myšlení. Média jsou pouhým oknem do reality a to, co můžeme kritizovat je pouze jejich tendence ke stereotypizaci, kvůli které jsou o některých zemích nabízeny jen některé druhy informací, např. negativní události, typu přírodních katastrof nebo ozbrojených konfliktů. (Burešová, 2013)
Souvislosti s dalšími teoriemi
Aby bylo možné pochopit principy, podle kterých se výběr zpráv uskutečňuje, je potřeba si prvně objasnit několik souvisejících teorií. Strategií výběru událostí, které se dostanou do zpráv, je mnoho a přímo ovlivňují to, co je vyzvednuto do popředí a co je naopak v médiích opomíjeno.
Zpravodajské hodnoty
Zpravodajské hodnoty jsou znaky, rozhodující o tom, které události budou součástí zpravodajství. Spolupodílejí se na určování toho, co je v daném období a sociálním a kulturním prostředí žádoucí. To může být příčinou zkreslení, protože některé události mohou být nadhodnoceny a některé naopak vynechány.
Mezi zpravodajské hodnoty patří blízkost (kulturní a sociální vzdálenost od našeho prostředí) nebo vztah k elitám (mocné a důležité státy mají velkou zpravodajskou hodnotu). Minimálně tyto dvě poukazují na příčiny nevyváženosti zpráv. Pokud se zemí nesdílíme společné kulturní hodnoty, je pravděpodobné, že se bude v médiích vyskytovat jen minimálně. Také pokud je země na nižší ekonomické úrovni, než na jaké jsme my, bude pro média méně důležitá (např. o rozvojových zemích se dozvíme často až v tom případě, že v nich hrozí nebezpečí turistům a je nám to tedy bližší), a naopak významné státy se budou v médiích vyskytovat více. Když událost obsahuje předem určené zpravodajské hodnoty, může překročit práh pozornosti médií a stát se předmětem zpravodajství. Pokud některá důležitá hodnota chybí, musí převyšovat některá další, aby byl o událost zájem.
Pojem zpravodajské hodnoty poprvé použil Walter Lippmann v roce 1922 v knize Public Opinion. Dalšími zpravodajskými hodnotami jsou: výskyt, jasnost, jednoduchost, smysluplnost, novost, průběžnost, možnost dalšího vývoje, personalizace, negativita, souznění, překvapení, předvídatelnost, variace. Pro příklad, u zpravodajské hodnoty jasnosti jde o to, aby měla zpráva sama o sobě rys jednoznačnosti. Pokud je zpráva nejasná a obsahuje určité neobjasněné aspekty, její zpravodajská hodnota jasnosti je nízká. (Reifová 2004, 76 – 78)
Mediální rutiny
Mediální konstrukce reality je způsobena dvěma faktory – ideologickým a organizačním. Mediální rutiny patří mezi organizační příčiny konstrukce reality médií. Dochází k nim vždy, protože jsou důsledkem organizace práce v rámci provozu medií. S pojmenováním organizačních příčin jako mediální rutiny přišla Pamela Shoemakerová a David Reese. (Reifová 2004, 106 – 111)
Tím, že je takto mediální realita konstruována, může dojít k poskytování zkreslených informací. O událostech v zahraničí často informují zpravodajské agentury z dominantních zemí, které dostatečně neznají kulturní prostředí země, o které informují. Neznají místní jazyk, ani místní zvyky. Zprávy jsou proto často ukazovány ze západní perspektivy, což může být problém, protože tyto země chrání své ekonomické a politické zájmy. (Clausen 2010, 127 – 136)
Agenda setting
Teorie agenda setting (McCombs a Shaw) ukazuje, jak média určují témata veřejnosti a selektují druhy událostí a aktérů ve zprávách. Ve veřejném prostoru existuje více témat, než jsou schopna zpracovat a proto je nutné vybrat ta nejdůležitější. To dává médiím velkou moc, protože mohou určovat, o kterých tématech se bude mluvit a dostanou se i do každodenní konverzace, a o kterých se mluvit nebude. Je pak tedy rozhodnutím médií, jestli budou informovat o určitých událostech např. z rozvojových zemí, či se zaměří spíše na záležitosti tuzemské nebo ze zemí kulturně bližších.
Tato teorie vychází z předpokladu, že média mají účinek na obsahy myšlení a veřejného a politického diskurzu. Média jsou tedy záměrně nebo nezáměrně schopna exponovat určité události a určovat pořadí důležitosti těchto událostí, jež tvoří součást veřejného prostoru. (Reifová 2004, 16 – 17)
Mediální logika
Mediální logika je soubor vnitřních pravidel výroby mediálních obsahů v mediální organizaci, tvořený např. dělbou práce mezi specializovanými novináři, pracovními rutinami, časovým rozvrhem, zvýšenou citlivostí na pokrytí určitých typů událostí, aj. Důsledkem sledování mediální logiky je to, že zdroje informací plánují, organizují a časují události tak, aby byly co nejkompatibilnější s mediální logikou. Čím více se shodují parametry událostí s mediální logikou, tím více vzrůstá pravděpodobnost, že se z události stane zpráva, resp. že dojde k mediaci události. Důsledkem pak může být, že kvůli předběžnému přizpůsobování skutečnosti logice mediálního zobrazení bývají určité mediální události zpracovávány stále ve stejných formátech. (Reifová 2004, 124)
Zpravodajské toky
Média mají alespoň částečný vliv na veřejnou agendu a postoje mezi státy. Proto je důležité zkoumat, kdo a jaké informace poskytuje a z jakého důvodu. Poskytovatelem většiny zahraničních zpráv je západní Evropa a USA, zprávy z rozvojového světa jsou méně časté. To ukazuje na jistou nevyváženost, protože když tok zpráv vede jen od určitých zemí, pojí se s tím také pohled tich určitých zemí na události.
Paterson (Paterson 1998, 84) poukazuje na fakt, že zahraniční zpravodajské agentury jsou velmi schopné poskytovat vyvážený a objektivní pohled na svět, ale samy uznávají, že se informace týkají převážně událostí z industrializovaného světa. Jako důvod uvádějí to, že jsou těmito zeměmi placeny.
Takovýmto zahraničním zprávám pak často chybí důkladnější vhled do události a kontext. Tím, že se agentury předhánějí v tom, kdo informaci vypustí jako první, dochází k tomu, že jsou události často prezentovány bez důkladné analýzy.
Představuje to jistá rizika, protože např. podle výzkumu Cohena & Shoemaker z roku 2006, je televizní vysílání stále primárním zdrojem informací o okolním světě. Pokud tedy konzumenti mediálních obsahů budou přijímat jen zprávy z hlavních mediálních agentur, jejich představa o jiných zemích bude zkreslená. (Clausen 2010, 127 – 136)
Shrnutí
To, že nedostáváme stejný počet informací ze všech zemí světa, je způsobeno strategiemi, které jsou popsány výše. Samozřejmě není možné, aby média dokázaly postihnout vše, co se na celém světě děje a to je také důvodem selekce. Je ale problémem, že na základě výběrových strategií jsou některé země vyzdvihovány a jiné přehlíženy. Geografie zpravodajství zkoumá tyto techniky, upozorňuje na nerovnost a snaží se popisovat její příčiny.
Výše popsané teorie ukazují, jaké jsou v této selekci pravidla. Zpravodajské hodnoty vysvětlují, proč se některé události dostanou do médií, třeba jen kvůli jednomu silnému zastoupení určité hodnoty. Pro příklad lze uvést katastrofy v rozvojových zemích. I když země nesplňuje hodnoty jako je blízkost, vztah k elitám nebo třeba jasnost, její hodnota negativity je velice vysoká. Z toho důvodu, se o zemi mluví, přestože není obvyklým tématem zpravodajství. Tohle může zkreslit pohled např. na rozvojové země, protože o nich slyšíme jen v případě, že se v nich něco špatného stalo.
Kvůli způsobům organizace médií, které podléhají pravidlům mediálních rutin, se může stát, že zprávy o některých zemích tvoří jedinec, který nerozumí jejich jazyku, ani kultuře. Pak tedy dochází ke zkreslení a k popsání události z perspektivy zemí, ve kterých vznikají. Na základě mediální logiky je tvorba zpráv také podmíněna okolnostmi organizace práce v médiích. To všechno může mít za následek další zkreslení např. již zmíněných událostí v rozvojových zemích.
K jedné z nejdůležitějších teorií, které podmiňují selekci zpráv, patří teorie zpravodajských toků. Ta totiž určuje, z jakého státu jsou dodávány informace a kam dále poputují. Za předpokladu, že většina informací proudí z rozvinutých zemí do rozvojových, zpravidla dochází k tomu, že jsou události nahlíženy z perspektivy rozvinutých zemí. To dále rozvíjí stereotypy a předsudky vůči rozvojovým zemím, protože jsou často nepochopeny žurnalisty, kteří o nich píší a následně informují zbytek světa.
Bibliografie
Burešová, Zdenka. 2013. Mediální svět.: Svět pohledem Mladé fronty dnes. Olomouc, Diplomová práce.
Clausen, Lisbeth. 2010. International News Flow In: The Routledge Companion to News and Journalism. London: Routledge.
McQuail, Denis. 2009. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vydání. Praha: Portál.
Reifová, Irena a kol. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál.
« Back to Glossary Index
