0

Mr. Robot: Kopírka Fight Clubu nebo anarchistický manifest dnešních dní?

FOTO: Mr. Robot

Ahoj, příteli…Přesně tak v úvodní scéně hlavní hrdina seriálu Mr. Robot, nihilistický Elliot Alderson, navazuje kontakt s divákem. Zlatým glóbem oceněný seriál je příběhem o mladém programátorovi a hackerovi, který má problém navazovat kontakt s lidmi. Tváří v tvář s lidmi téměř nemluví, vlastně s nimi mluvit nepotřebuje. Vše totiž už dávno ví. Jeho koníčkem a vášní je totiž nabourávat se do jejich emailových schránek nebo facebookových účtů.

Se svou sociální fobií se chodí léčit k psycholožce, o které ví více informací než ona o něm. Ač se nerad stýká s lidmi a nerad s nimi mluví, bojí se samoty. Tu se snaží překonat pravidelnými dávkami morfinu, které mu dávají alespoň na chvíli pocit naprostého odpoutání se od všeho. Pracuje jako technik ve společnosti Allsafe Cybersecurity, která prosperuje především díky bezpečnostnímu servisu, který poskytuje korporaci E Corp.

Elliot korporátní kolotoč nesnáší. Sní o světě, ve kterém lidé budou svobodní, bez starostí, bez hypoték, bez korporací… a zpočátku ani netuší, jak blízko svému snu brzy bude.

Konspirační drama, jehož ústředním motivem je koncept střetů strategií elit a taktik pracující třídy, jehož autorem je Michel de Certau, nám tak od prvního dílu předkládá zrcadlo dnešní společnosti. Skutečné otěže světa drží v rukou velké korporace a lidé jsou jen malými kolečky v celém stroji. Jejich poslušnost vůči statusu quo zajišťují závazky vůči bankám. Na druhou stranu je každý tak namočený v informačním prostoru, že pro zkušeného hackera není problém zničit jakoukoli osobu pomocí správného zneužití informací. E Corp v ději zastupuje dnešní korporátní skupiny a jejich démonický vliv na společnost globalizovaného světa. Elliot je naproti tomu anarchistickým hybatelem děje a srdcem nové revoluce, jejíž příchod naznačují již první epizody.

Jednoho dne napadnou E Corp hackeři. Elliotovi se útok podaří odvrátit, ve zdrojovém kódu ovšem narazí na podivný kód fsociety. Jako by pro něj útočníci nechali v hlubinách systému provokativní vzkaz….

Pátrání po této stopě ho postupně dovede ke stejnojmenné skupině hackerů, vedené charismatickým Mr. Robotem. Hnutí fsociety usiluje o zničení nadvlády jednoho procenta nejmocnějších lidí na světě tím, že vymažou veškeré dluhy v bankách, čímž ve světě zmizí sociální nerovnost. Elliot s cíli fsociety hluboce rezonuje a i přes počáteční pochybnosti s nimi naváže spolupráci. Kvůli svým výborným hackerským schopnostem se Elliot postupně stane důležitým článkem skupiny, která má od terminálu v počítači brzy změnit chod dějin.

Zde můžeme vidět zřejmou inspiraci jedním z fenoménů našeho století. Fsociety totiž své jméno ve světě buduje podobně, jako současné hnutí Anonymous. Vysílají videa, ve kterých vystupuje Mr.Robot s maskou inspirující se postavou Rich Uncle Pennybagse ze hry Monopoly. Symbolika je zřejmá: jde o peníze a vládu nad světem, což v případě zmíněné vládnoucí skupiny monopol skutečně je. V seriálu se pánovi s cylindrem daří o něco víc než našim aktivistům s maskou Guye Fawkse. Videa mnohdy odkrývající skutečnosti, o kterých lidé nevěděli, se postupně stanou velmi oblíbenými a lidé jsou čím dál více ochotni poselstvím fsociety naslouchat. Hnutí začíná v seriálu postupně napadat systémy E Corpu a dluhové databáze světa padají jako domeček z karet. Americká ekonomika se hroutí, lidé přestávají důvěřovat systému a začínají se bouřit.

Obraz našeho světa zde vidíme především očima hackerů a kyberteroristů, jejichž vynalézavost nezná hranic. Vidíte toho legračního chlápka, který prodává na ulici své rapové nahrávky a svým oblečením i mluvou působí jako přestárlé hip-hopové klišé? Na první pohled by vás ani nenapadlo, že je tahle groteskní postavička jedním z nejnebezpečnějších hráčů ve hře a jeho CD obsahuje malware, díky kterému z bezpečí ovládne všechny vaše data.

Zde se dostáváme k edukačnímu významu díla. Mr. Robot totiž bourá laické představy o hackerech, jako nevinných škodílcích, kteří si hrají s vaším počítačem, a ukazuje jejich moc. Představuje je jako zákeřné sociální inženýry, kterým dáváme svými nechráněnými daty možnost ovládnout nejen naše konta, ale též životy.

Korporátním světem diváka provádí především ambiciózní Tyrell Wellick, který se z pozice technika v E Corpu vypracoval až na pozici viceprezidenta ve firmě, se kterou si nechce vystačit a chce po společenském žebříčku šplhat dál. Už kvůli své pragmatické ženě Joanně, která po Tyrellovi chce, aby byl úspěšný. A nejen to, Joanně dokonce ani nevadí, že Tyrellova cesta za mocí může vést přes postele jeho nadřízených, protože ví, že pro úspěch něco musí být obětováno. S ním se vydáváme za oponu, do obludária megalomanů, egomaniaků a bezskrupulózních manipulátorů. Jeho roli ve druhé sezóně převezme Elliotova kamarádka z dětství, Amanda, která chce do nenáviděného E Corpu vstoupit jako reformátorka a změnit ho zevnitř. Jak to ale bývá v podobných soubojích s větrnými mlýny, E Corp má své metody, jak infikovat duše svých pracovníků a jediným, kdo se v tomto nerovném boji skutečně změní, je Amanda.

Vaši přátelé vám seriál možná doporučili, jako „Fight Club nové generace“. Spojitost s knihou Chucka Palahniuka (a stejnojmenným Nolanovým filmem) je značná. Vedle provokativních anarchistických myšlenek je zdrojem této podobnosti především nespolehlivý vypravěč. Elliot je vnitřně rozervaný mladík, který se nevyrovnal se smrtí svého otce, a projektuje ho tak do imaginárního Mr. Robota, který je zároveň živou entitou hluboko v jeho osobnosti a čím dál častěji za mladíka přebírá kontrolu. Neskrývaná spojitost mezi postavou Mr. Robota a Palahniukovým Tylerem Durdenem je však jen špičkou ledovce Elliotovy psychické poruchy. I po prozrazení této skutečnosti, která byla velkou pointou Fight Clubu, tak pronikáme stále hlubší ponor do Elliotovy pokroucené reality.

Toto je zároveň jeden z nejnávykovějších aspektů v seriálu, který drží diváka v permanentním napětí. Vše, co vidí, totiž může být zpochybněno. Slušně rozjetá první série tak naštěstí není pohřbena sérií druhou. Ačkoli byl „fightclubovský“ gambit vyzrazen, hra na to, co bylo, co nebylo a co se odehrávalo pouze v Elliotově mysli, pokračuje.

Další metodou, kterou Mr. Robot svého diváka vtahuje do děje, je komunikace hlavního hrdiny s divákem a variace na bourání čtvrté stěny. Divák je v podstatě stále zapojen do děje a stejně jako Elliot je stále o krok pozadu za počínáním durdenovského Mr. Robota. Elliot při svém vyprávění navíc používá zvláštní jazyk, který reflektuje jeho ajťácký zápal. S pomocí hackerského žargonu tak poeticky odhaluje své pocity, hackerský mindset i hluboké lidské pravdy. Koneckonců, i samotné názvy epizod jsou pojmenovány podle IT příkazů, které tak metaforicky odkazují na ústřední motiv epizody. Když k tomu připočteme pasáže podobné stylu Davida Lynche, snové a halucinační výjevy, přesvědčivé herecké výkony a vztyčené pěsti moderních revolucionářů, získáváme originální a svébytnou mozaiku, jejíž integrita není nijak narušena skutečností, že si tu a tam některé myšlenky a motivy propůjčí.

Mr. Robot přichází jako kritik moderní společnosti a současného dluhového otrokářství. Ukazuje nelítostný svět peněz, který deformuje lidské charaktery a upozorňuje i na naši osamělost schovanou za přátelským světem sociálních sítí. Zároveň nás vede do schizofrenní mysli vypravěče a dává nám nahlédnout do jeho mapy světa, kde se objektivní realita mísí s přeludy a střípky z minulosti. V jeho světě není pro lidské štěstí příliš místa. Každý aktivistický úspěch fsociety je vykoupen pochybnostmi a ničivým chaosem. I roztomile neobratná romance mezi Eliotem a jeho dealerkou končí tragédií. Jeho cesta k vykoupení a duševní rovnováze je tak stejně strhující, jako teroristické aktivity hackerského hnutí, které mají napravit nemoci našeho světa.

Autorka: Aneta Klusáková

MedKult

MedKult

Stránka MedKult navazuje jmenovitě i obsahem na vrstevnaté štěpení kultury v různých prizmatech jejího zkoumání. Volně se proto zařazuje k termínům jako highcult, masscult, midcult, popcult a dalším, které slouží k pojmenování právě těchto kulturních vrstev. MedKult je platformou interdisciplinárního zkoumání napříč zejména dvěma obory, těmi jsou kulturální studia a mediální studia.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *