Identita

Autorka: Hana Lubiková

Definice

Identita [z latiny: entis – totéž jsoucí] je podstata lidského subjektu formovaná mnoha různými faktory: biologií, sexualitou, genderem, věkem, generační příslušností, rasou, kulturou, sociálně-ekonomickými a politickými vlivy apod.[1] Otázce identity se ve svých výzkumech věnují kulturální studia, ale třeba i kulturní antropologie. Tyto dvě humanitní vědy nejsou ovšem jediné. Uchopením identity se zabývá také například psychologie či politologie. Jednotnou definici slova identita určit nelze, neboť obsah identity jakožto pojmu se mění v rozdílných myšlenkových kontextech.[2]

Koncept identity zaujímá v kulturálních studiích ústřední postavení během 90. let. Týká se kulturních popisů lidí, s nimiž se emocionálně identifikujeme, fenoménů, podobnosti a odlišnosti, osobního a společenského.[3] ‚,Kulturální studia pokládají identitu za kulturní konstrukt, neboť zdroje, které slouží jako materiál při formování identity, jsou svým původem kulturní.‘‘[4] Základ pro porozumění pojmu je založen na znalosti jazyka. Aby se identita projevila a mohla vůbec existovat , člověk se musí projevovat řečí.

Stuart Hall

Identita je pojem, se kterým se poprvé v kulturálních studijích setkáváme prostřednictvím Stuarta Halla, spoluzakladatele tzv. Birminghamské školy. Hall věnoval otázce identity kromě času také jednu celou publikaci – The Question of Cultural Identity. V té popisuje identitu jako stále se proměňující sociální konstrukt, který je vytvářený v rámci její reprezentace. Jedná se o procesy, složené z roztříštěných částí sebereprezentace, pohledu společnosti na jedince, sociální role, etnicity, pohlaví, barvy pleti, ad. Zastavit proces vývoje naší identity je podle Halla nemožné, neboť se jedná o stále se měnící prvky. Není tedy možné něčí identitu považovat za neměnnou.  Hallovo uvažování o identitě vychází z několika inspiračních zdrojů a to konkrétně z práce Sigmunda Freuda o nevědomí, Karla Marxe a marxismu, Foucaulta a jeho genealogie moderního subjektu, Saussura a strukturální lingvistiky a myšlenkového hnutí feminismu (a feministické kritiky).

Halla dále zajímá nově koncepce individuálního subjektu a jeho identity. Individualita člověka není v 90. letech nic nového, nicméně jedná se o posílený koncept suverénního samostatného objektu. Právě v době velkých společenských změn (obrat k jednotlivci, vědecké revoluce, odproštění se od církví, pád režimů,..) potřebují lidé nalézt svou identitu a najít skrze ni své místo ve světě. [5]

Dělení

Výrazu identifikace užíváme ve dvojím významu. Hovoříme jednak o identifikaci jako určení totožnosti určité osoby, jednak o identifikaci jako o ztotožnění se s určitým kolektivem nebo určitou osobou.

Dále můžeme identitu dělit na individuální, sociální, kolektivní, či kulturní. Pro Halla a kulturální studia je středem zájmu identita kulturní. Podle Halla na ni lze nahlížet dvěma způsoby : a) kolektivně sdílené já – definované okolím, b) soubor odlišností, kým doopravdy jsme – v kontrastu s tím, co nejsme a kým se stáváme následkem souhrnu historie, moci a kultury. Kulturní identita není něco, co můžemě během života nalézt a udržet ve stejné podobě do naší smrti. Správná otázka, kterou bychom si pro nalezení své identity měli pokládat zní – Co z nás dělá Já?

Závěr

Podle kulturálních studií je identita tvárný, fluidní, proměňující se kulturní konstrukt. I přesto, že se v rámci KS setkáme nejčastěji s identitou kulturní, nevypouští a nezapírá existenci dalších vrstev identit, jako jsou například identity sociální, kolektivní, a další. Tvrdí, že existují současně, prolínají a mohou si i vzájemně odporovat.

Zdroje

BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736-7099-2.

ERIKSEN, Thomas Hylland. Antropologie multikulturních společností: rozumět identitě. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7254-925-2.

MALINA, Jaroslav. Antropologický slovník, aneb, Co by mohl o člověku vědět každý člověk: (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění). Brno: Akademické nakladatelství CERM, c2009. ISBN 978-80-7204-560-0.

PECHAR, Jiří. Být sám sebou. Praha: Hynek, 1995. ISBN 80-859-0613-9.

ZNEBEJÁNEK, František. Mezi konfliktem a kooperací: jednotná teorie konfliktu a kooperace. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-807-4191-541.

[1] MALINA, Jaroslav. Antropologický slovník, aneb, Co by mohl o člověku vědět každý člověk: (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění). Brno: Akademické nakladatelství CERM, c2009. ISBN 978-80-7204-560-0, s. 1640.

[2] PECHAR, Jiří. Být sám sebou. Praha: Hynek, 1995. Krov. ISBN 80-859-0613-9, S.7.

[3] BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736-7099-2, s.74.

[4] Tamtéž

[5] ERIKSEN, Thomas Hylland. Antropologie multikulturních společností: rozumět identitě. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7254-925-2, s.10.