Autorka: Pavla Částková
Kritická diskurzivní analýza (dále také KDA) je náročný analytický postup, který se používá v různých disciplínách, tedy nejen v mediálních a kulturálních studiích, ale také v lingvistice, psychologii a dalších nejen humanitních vědách. Existuje několik přístupů, jak lze KDA realizovat. V současnosti jsou nejčastěji využívány tři základní přístupy, které níže uvádím.
Diskurz
Pro pochopení KDA je nutné nejprve alespoň částečně postihnout termín diskurz. Tento pojem je složité uchopit, jeho definice jsou totiž velmi rozsáhlé a téměř každá disciplína pracující s tímto pojmem jej definuje různě. Existuje vágnější definice, kdy je diskurz jednoduše soudržný úsek textu/promluvy, smysluplný výklad. (Baker 2006: 41) Dále z pohledu lingvistického (zde opět několik různých definic) např. Schiffrinová a Tannenová diskurz definují jako užití jazyka v kontextu, ve spojení se sociální praxí, jako „něco nad větou“ či aktuální užití jazyka v komunikaci nebo také jako „úsek jazykového vyjádření delší než věta, složený z několika propojených vět, konstituující koherentní jednotku“ (převzato z Czechency.org).
Jednou z osob, kterou je v kontextu mediálních a kulturálních studií důležité zmínit je historik a filosof M. Foucault, jehož dílo formovalo odbornější pojetí pojmu diskurz, který využívají představitelé kulturálních studií. (Baker 2006: 41)
Foucaultovské (historické) pojetí diskurzu rovněž není naprosto jednoznačné, jasně ale vyplývá, že se podle něj nejedná o pouhý text nebo rozpravu, s jakýmžto uchopením se můžeme setkat například v lingvistickém kontextu. Baker (2006) ve svém slovníku toto pojetí diskurzu definuje jako „‘sjednocení‘ jazyka a praxe a vystihuje usměrněné formy hovoru o určitém subjektu, jejichž prostřednictvím objekty a praktiky získávají význam.“ Diskurz konstruuje význam, definuje objekty vědění, rozhoduje o tom, které významy mluvčí mohou nebo nemohou užívat. (Baker 2006: 42)
V kritické diskurzivní analýze je důležité pojem diskurz chápat dynamicky:
- Konkrétní diskurz (národní, historický, rasistický…)
- Diskurz o něčem (rasismus, kapitalismus…)
- Diskurz něčeho (organizace, Evropské Unie, Andreje Babiše…)
- Modus (způsob) + diskurz (psaný diskurz, mluvený diskurz…)[1]
Lapčík (2009) upozorňuje na nadužívání pojmu „diskurz“ či adjektiva „diskurzivní“ nebo „diskurzní“. Jeho širokospektrá definice vede k vyprázdnění významů. Často se také stává, že pojem diskurz zakrývá nepřesnost pojmové konceptualizace zkoumaného jevu.
Kritická
Slovo „kritická“ zde znamená „řeč v akci“, tzn. že řeč je způsob udržování nerovného rozdělení moci ve společnosti, respektive způsob obrany a rezistence členů/skupin společnosti, které jsou rozdělením znevýhodněni. (Hájek 2014: 121)
Kritická diskurzivní analýza (CDA, KDA)
První pokusy o KDA proběhly během 2. světové války (Frankfurtská škola), v 70. letech 20. století vzniká tzv. „kritická lingvistika“, která posloužila jako základ kritické diskurzivní analýze – posloužili k tomu texty Marxe či Foucaulta. První studie KDA vznikají v 90. letech – Wodaková, Van Dijk, Fairclough.
KDA se snaží propojit sociální analýzu s analýzou lingvistickou, případně psychologickou. (Hájek 2014: 121)
Další z osobností, kterou je třeba zmínit je N. Fairclough, jehož tradice má blízko kulturálním i mediálním studiím. Fairclough se pokusil propojit Foucoultovské pojetí diskurzu s lingvistickou diskurzivní analýzou. Ze sociolingvistické analýzy udělal analýzu trojdimenzionální, která zahrnuje analýzu lingvistickou, sociální a diskurzivní. (Hájek 2014: 122)
Fairclough vychází z Foucultova tvrzení, že diskurz působí na sociální realitu, ale společnost (její struktura a společenské dění) zároveň působí na diskurz. Fairclough ohledně tohoto uvádí „tři konstruktivní aspekty diskurzu vzhledem ke společnosti: 1. diskurz ovlivňuje sociální identity, subjektivitu nebo typy self (jáství, identity); 2. diskurz působí na sociální vztahy mezi lidmi; 3. diskurz přispívá ke konstrukci vědění a věření (identitní, relační a ideační funkce jazyka).“ (Baker 2006: 123)
- Fairclough tedy zkoumá vztahy mezi diskurzem a společenskými změnami. V této tradici se KDA zabývá diskurzivní praxí, tedy procesy, ve kterých vznikají texty, které jsou následně konzumovány, a sociální praxí, čili otázkou nerovnoměrného rozdělení moci ve společnosti. KDA se snaží vysvětlit, proč je text v dané komunikační události uspořádán tak, jak je.
Existují tři významné proudy kritické diskurzivní analýzy:
- Socio-kognitivní přístup – diskurz a společenský kontext je propojen kognicí (tj. vědomí a soubor mentálních modelů, které člověk získal skrze vnímání a usuzování)
- Osobní složka – individuální (vzpomínky, názory, hodnoty…)
- Sociální složka – sdílená celou sociální skupinou, do které jedinec patří
- Základním problémem je zkoumání kognice.
- PŘEDSTAVITEL: T. van Dijk
- Historicko-diskurzivní přístup – zaměřen na proměnu diskurzu v historické perspektivě
- Analýza rozsáhlých souborů textů, interdiskurzivních vztahů a společenského kontextu (různé žánry: politické projevy apod.)
- Důraz na vliv historického kontextu na soc. jevy a problémy
- Široký výběr zdrojů
- PŘEDSTAVITEL: R. Wodaková
- Socio-kulturní přístup – akcentuje vztahy mezi diskurzivní a sociokulturní praxí; sleduje změny v jazyce a propojuje je se změnami ve společnosti a kultuře
- Důraz na lingvistickou analýzu
- Důraz na analýzu intertextuality (tj. odkazování jednoto textu na druhý)
- Propojuje textovou analýzu, diskurzivní analýzu a sociologickou analýzu = vytváří trojdimenzionální model – podle Fairclougha totiž nestačil dvojdimenzionální model sociolingvistické analýzy
- PŘEDSTAVITEL: N. Fairclough
Co je cílem KDA?
Jedná se převážně o kritiku sociálních nerovností, nespravedlnosti a globálních zločinů (rasismus, zbrojní průmysl atd.). Cílem je odkrývat kontradiktorické struktury mocenských vztahů a manifestaci ideologií. Ideologie pronikají do diskurzu uspořádáním článků (důležitost témat), perspektivou (jak se na tematiku dívat), relevantností („objektivní“ důležitost zpráv), množstvím detailů, atribucí (připisování pozitivních a negativních vlastností), aj. Cílem KDA je tyto projevy ideologie odhalit a upozornit na ně.
Shrnutí
Jak bylo řečeno na začátku, KDA je využívána různými druhy disciplín, tudíž existuje mnoho tradic, přístupů a škol, které se při dosahování analytického cíle dají využít. U KDA je z jedné strany pozitivní, že nemá přísně ukotvený postup, a tudíž ji lze „udělat na míru“ jednotlivým výzkumům, z druhé strany je ale složité její využití pochopit a utvořit ucelený rámec analýzy, který bude pro výzkum dostačující.
Zde předložené definice a vymezení základních přístupů jsou nezbytnou oporou pro analýzu v rámci mediálních a kulturálních studií. KDA je taktéž jedna z oblastí, která je vyučována na vysokých školách zaměřených na mediální či kulturální studia.
Zdroje
BAKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Praha: Portál 2006. (s. 41.42)
HÁJEK, Martin. Čtenář a stroj. Vybrané metody sociálněvědní analýzy textů. Praha: Slon 2014. (s. 121-128)
LAPČÍK, Marek: „Diskurs jako téma diskursu: O diskursu bez Habermase i bez Foucaulta? Poznámky ke konceptualizaci pojmu.“ In: Foret, M. – Lapčík, M. – Orság, P. (eds.): Kultura–Média–Komunikace 1/2009. Spektákl, mizející realita a (ne)bezpečí informací, diskurs(y) o diskursu. Olomouc: Univerzita Palackého 2009. (s. 93–116)
SEDLÁKOVÁ, Renata. Výzkum médií. Praha: Grada 2015. (s. 426-466)
SHIFFRIN, Deborah. Approaches to Discourse: Wiley 1994.
DISKURZ | Nový encyklopedický slovník češtiny. Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Copyright © Masarykova univerzita, Brno 2012 [cit. 15.01.2019]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/DISKURZ
[1] Definice vycházejí ze záznamu přednášek kurzu Teorie textu – přednášející: Mgr. Petra Chvojková, PhD.
« Back to Glossary Index