Mediální studia

Autorka: Alžběta Kotrbová

Obecná charakteristika

Mediální studia jsou relativně mladou, avšak etablovanou vědeckou disciplínou, která má své instituce, svébytnou oblast bádání a vlastní vědeckou produkci (Volek, Jirák, Köpplová 2006: 9). Volek (2003: 14) definuje mediální studia jako

„vědu o komunikaci, která se zabývá studiem povahy a vlivu médií na jedince i společnost.“

Hlavním předmětem zájmu jsou pro mediální studia média (ve významech vztahujících se k sociální komunikaci), přičemž daný obor by měl reflektovat nejen média terciární (tedy média masová, která umožňují oslovovat velké skupiny příjemců, například tisk, rozhlas a televize), ale také roli médií primárních, sekundárních a kvartárních  (Volek 2003: 12). Jako primární média se označují kódy, které se při komunikaci používají (např. přirozený jazyk, neverbální komunikace), sekundární média jsou pak technické prostředky umožňující interpersonální komunikaci jedinců v různém čase i prostoru, tedy prostředky překonávající časové a prostorové bariéry (písmo, telefon atd.) (Jirák, Köpplová 2007: 17) a jako kvartární média označujeme média digitální či síťová, která kombinují předchozí typy médií (Volek 2003: 12),

Nejčastěji se studium médií soustředí na oblast médií terciárních, v rámci kterých se zaměřuje jak na samotná média v technickém a výrobním slova smyslu a na mediální organizace, které výrobu zajišťují, tak i na mediální obsahy, které organizace nabízejí, na společenské, ekonomické i politické podmínky fungování mediálních organizací a také na případné účinky mediálních obsahů na příjemce a další důsledky, které působení médií může mít (Volek, Jirák, Köpplová 2006: 10-11).

Interdisciplinarita mediálních studií

Mediální studia se jako vědní disciplína etablovala se koncem 70. let 20. století (Volek 2003: 12), zájem o média se však objevil mnohem dříve, a média se tak stala předmětem zájmu různých vědních oborů. Empirický výzkum médií a jejich účinků se pak rozvíjel především v rámci sociologie a psychologie (Volek 2003: 11). Dodnes jsou média součástí zájmu různých humanitních, sociálních a někdy i technických oborů, které si téma média různě vymezují, přistupují k nim s vlastními metodologickými přístupy a kladou si různé výzkumné otázky (Volek, Jirák, Köpplová 2006: 11).

Právě snaha syntetizovat poznatky o médiích z řady různých vědeckých disciplín je hlavním důvodem interdisciplinárního charakteru mediálních studií. Mediální studia jsou tedy teoreticky i metodologicky heterogenní oblastní, přičemž se dotýkají problematiky věd sociálních, humanitních i přírodních, především informatiky (Volek 2003: 14-16), což dokonce znemožňuje jejich jasné začlenění do pouze jedné z těchto tří kategorií věd.

Volek (2003: 14) upozorňuje, že interdisciplinární charakter mediálních studií přináší jak výhody, tak i nevýhody. Výhodou interdisciplinarity tohoto oboru je, že umožňuje komplexní reflexi sociální reality a uchopení určitého problému z mnoha různých pohledů a za pomocí různých metod a přístupů. Hlavní nevýhodu interdisciplinární povahy pak Volek vidí v nemožnosti přesněji vymezit a ukotvit obor mediálních studiích do systému věd, což znamená hrozbu, že se tento obor postupně rozplyne v pevněji zakotvených disciplínách.

Základní výzkumné tradice

Dle Volka, Jiráka a Köpplové (2006: 12) vychází současná podoba mediálních studií ze čtyř základních výzkumných tradic, a to z tradice kognitivně-empirické, kriticko-spekulativní, kulturální a komunikačně-technologické.

Kognitivně-empirické paradigma je spjato především s rozvojem empirického sociologického výzkumu zaměřeného především na účinky masových médií a se jménem Paul Felix Lazarsfeld, Daná tradice se zaměřuje především na popis chování médií a jeho důvodů. Tradice kriticko-spekulativní vychází především ze sociologického myšlení Karla Marxe a Maxe Webera a je spjatá s kritikou médií jakožto významného faktoru rozvoje průmyslové modernosti a hlavního nástroje šíření ideologie mocenských sociálních skupin. Za rozvoj dané tradice se zasloužili především členové první generace tzv. Frankfurtské školy, Max Horkheimer a Theodor W. Adorno (Volek, Jirák, Köpplová 2006: 13).

Kulturální tradice přichází s teoretickým a metodologickým obratem na přelomu 60. a 70. let 20. století, o který se zasloužila především první generace tzv. Birminghamské školy (Centrum pro současná kulturální studia). V rámci kulturální tradice se obrací pozornost na to, jaké role hrají média v kulturních procesech, jak jsou v mediálních sděleních konstruovány významy a jak daná sdělení reprodukují hegemonické kulturní kódy. Převažují kvalitativní metody zkoumání a zájem se soustřeďuje nejen na text, ale také na recepční strategie příjemců (Volek, Jirák, Köpplová 2006: 13-14).

Poslední perspektivou je pak komunikačně-technologická tradice, která se od kulturálního paradigmatu liší především v názoru, že komunikační prostředky a technologie jsou prvotními hybateli změn sociální reality. Technologie tedy determinují zásadní změny sociálního uspořádání i komunikačního chování jednotlivců. Se vznikem této tradice jsou spojováni Harold Innis a Marshall McLuhan, hlavní představitelé tzv. Torontské školy (Volek, Jirák, Köpplová 2006: 14).

Současná podoba mediálních studií

Mediální studia jsou v současnosti již ukotvenou vědní disciplínou, která má své místo jako studijní obor také na mnoha univerzitách v České republice. V českém prostředí nechybí ani odborné časopisy, jako například pololetník Mediální studia či čtvrtletních vycházející v letech 2001-2005 Revue pro média.

Média jsou velmi rychle se proměňujícím předmětem zájmu, a je proto logické, že současná mediální studia se zaměřují na jiné otázky, než tomu bylo v době jejich vzniku. Přesto jsou všechny výše uvedené výzkumné tradice stále aktuální a jejich východiska jsou přítomná i v dnešních výzkumech (Volek, Jirák a Köpplová 2006: 15).

Jak Volek, Jirák a Köpplová (2006: 15) upozorňují, v současnosti se pozornost mediálních studií stáčí především na neustálý rozvoj digitálních, informačních komunikačních technologií (ICT) a vliv těchto technologií na sociální strukturu i chování příjemců. Dle autorů je třeba, aby mediální studia hledala odpověď především na dvě klíčové otázky, a to zda znamená nástup ICT zásadní sociální změnu, nebo jde pouze o extenzi starých principů; a zda je možné dostatečně reflektovat tzv. nová média pomocí výzkumných nástrojů uvedených tradic, či je třeba stávající tradice upravit nebo nahradit (Volek, Jirák a Köpplová 2006: 16-17).

Srnutí

Mediální studia jsou vědním oborem, který se etabloval koncem 70. let 20. století. Jeho předmětem zájmu jsou média, a to média primární, sekundární, terciární i kvartární. Mediální studia jsou charakteristická značnou interdisciplinaritou, jedná se o teoreticky i metodologicky heterogenní oblast, která se snaží syntetizovat přístupy a poznatky z mnoha různých vědních disciplín, a dotýká se tak problematiky věd sociálních, humanitních i přírodních.

Současná podoba mediálních studií vychází ze čtyř výzkumných tradic, a to kognitivně‑empirické, kriticko-spekulativní, kulturální a komunikačně-technologické. V posledních letech se daný obor zaměřuje především na nástup a rozvoj digitálních médií, které jsou příčinou mnoha změn jak na úrovni příjemců, tak i v rámci celé společnosti.

Biliografie:

Jirák, J. Köpplová, B. 2007. Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. vyd. Praha: Portál.

Volek, J. 2003. Mediální studia mezi kritikou ideologie a kritikou informace. In: Volek, J. Binková, P. Média a realita. Brno: Masarykova univerzita. S. 11-33.

Volek, J. Jirák, J. Köpplová, B. 2006. Mediální studia: východiska a výzvy. Mediální studia. 1/2006, s. 8-20.