Definice
Pojem kulturalismu se objevuje poprvé během 60. let 20. století, kdy se začíná formovat spolu s vývojem a postupným ustavováním kulturálních studií. Už o deset let později, během 70. let, se začíná kulturalismus prosazovat jako opozitní přístup ke strukturalismu. Obecně je pojem spojován především s antropologickou definicí kultury, která je vnímána jako „každodenně prožívaný proces, který není omezen jen na vysokou kulturu“ (Baker 2006: 98). Kulturalismus klade důraz na každodennost kultury a aktivní sílu jedinců vytvářet kulturní významy. (Baker 2006: 98)
Zástupci a významná díla
Pojmem kulturalismus je označováno především dílo Richarda Hoggarta, Raymonda Williamse a Edwarda Palmera Thompsona. Jako první jej použil Richard Johnson v roce 1979 (Storey 1998: 38) pro označení společných obav, kterými se všichni tři teoretikové (Hoggart, Williams, Thompson) zabývali a které je také vedly k odklonu od jejich dosavadních vědeckých zaměření – Thompson se odvrátil od ekonomického marxismu a Hoggart s Williamsem od leavismu[1]. Všichni tři se poté zabývali rolí kultury ve společnosti, prostřednictvím které se snažili analyzovat například vzorce chování obyčejných mužů a žen. (Storey 1998: 38)
Jediný z trojice teoretiků, který nepřijal pojem „kulturalismus“ jako označení své vlastní práce, byl Thompson; sám sebe označoval spíše jako marxistu (Storey 1998: 38) a i jeho práce se od Hoggartovy a Williamsovy lišila. Na rozdíl od nich se u Thompsona stal kulturalismus spíše formou historicky orientovaného kulturního materialismu. Soustředil se především na výzkum třídního základu kultury a třídní moci v rámci kultury. „Tato levicová forma kulturalismu se ve svém pojetí zaměřovala na národ a projevovala jen malý zájem o globalizující povahu současné kultury či o postavení rasy v rámci národních kultur.“ (Baker 2006: 98)
Právě díky práci kulturalistů se mohla nová vědecká disciplína, kulturální studia, postupně rozvíjet a ustavovat se. K zásadním dílům, která se jako jedna z prvních věnovala novému oboru, patřily mimo jiné knihy Richarda Hoggarta Uses of Literacy (1957) a pouze o rok později vydaná Culture and Society Raymonda Williamse (1958). Hoggartovo dílo se v tomto smyslu věnuje zejména hodnotám kultury dělnické třídy. K jejím kulturním významům se však snažil přistupovat jako k textům, což způsobilo odklon od původního náhledu na kulturu jakožto na živý subjekt, „debatu“ mezi jednotlivci, kteří produkují procesy nesoucí konkrétní kulturní významy. (Hall 1980: 57)
Kniha Culture and Society se oproti tomu snažila ustavit dvojici společnost – kultura do opozice k již tradiční dvojici společnost – civilizace. Současně v díle Williams zdůraznil také jednotu hlavních výzkumných problémů a podobnost hlavních záměrů zkoumání všech tří kulturálních teoretiků.
Nástupcem Culture and Society se stala další z Williamsových knih Long Revolution (1961), v níž její autor zdůrazňoval nutnost posunu analytického zkoumání kultury a také přicházel s prvními teoretickými koncepty. Podobnou tematikou se později zabýval i E. P. Thompson ve svém díle The Making of the English Working Class z roku 1963.
Právě vliv zmíněných knih se zasloužil o to, že se mohla kulturální studia začít skutečně vědecky rozvíjet a ustavovat. Přes to, že ohledně těchto děl Stuart Hall zdůrazňuje, že šlo především o texty a nikoliv o „učebnice nové subdisciplíny“.
Hall také podotýká, že změny v kultuře jsou pouhým odrazem změn v průmyslu či demokracii, které se odehrávaly již od 60. let 19. století do 70. let 20. století. Kromě těchto změn však vznik a rozvoj kulturalismu souvisí také s politickou vlnou New Left, do níž většina kulturalistů patřila. Právě díky rozvoji tohoto vědeckého přístupu ke kultuře bylo možné v roce 1964 založení Centra pro současná kulturální studia v Birminghamu a následný rozvoj tohoto mladého oboru.
Zdroje
BARKER, Chris. Slovník kulturálních studií. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-099-2.
HALL, S. a R. NICE. Cultural studies: two paradigms. Media, Culture. 1980, 2(1), 57-72. DOI: 10.1177/016344378000200106. ISSN 0163-4437. Dostupné také z: http://mcs.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/016344378000200106
STOREY, John, ed. Cultural theory and popular culture: a reader. 2nd ed. Harlow: Longman, 1998. ISBN 0-13-776121-X.
[1] Leavismus je přístup pojmenovaný po Frankovi Raymondovi Leavisovi a jeho příznivcích, který pod vlivem Matthewa Arnolda považoval kulturu za estetický a morální vrchol společnosti; podle Leavise dosáhla kultura v Anglii svého vrcholu za průmyslové revoluce.
« Back to Glossary Index