Britská elitistická kulturní kritika působící v letech 1860 – 1940, která se stala negativní inspirací pro britské Centrum pro současná kulturální studia.
Hovoří se o dvou generacích této kritiky. První zastupoval Matthew Arnold, který vnímal kulturu jako něco vysoce morálního a vznešeného. Definoval ji jako to nejlepší, co bylo kdy myšleno a řečeno ve světě (the best that has been thought and said in the world). Arnold striktně odděloval kulturu vysokou (pro elity) a nízkou (emblém nové demokracie), představil také mimoděk pojem populární kultura, který sice nikdy řádně nevydefinoval, ale z jeho prací je patrné, že ji považoval za synonymum úpadku a anarchie (srovnej Arnold, 1869). Druhou generaci reprezentuje především osoba Franka Raymonda Leavise a jeho spolupracovníci (leavisté).
Leavisté nabádali občany k diskriminaci nízké kultury, jejímž protějškem měla být kultura vysoká symbolizovaná literárním kánonem. Klíčovými pilíři úpadkové kultury byli dle leavistů populární fikce, populární filmy a knihy, populární tisk a reklamy. Ideální kulturu pak leavisté spatřovali v alžbětinské éře typické shakespearovským divadlem.
Bibliografie
ARNOLD, Matthew. Culture and Anarchy: an Essay in Political and Social Criticism [online]. 1869[cit. 2015-08-08]. Dostupný z WWW: https://www.gutenberg.org/cache/epub/4212/pg4212-images.html.
LEAVIS, F. Raymond. Mass Civilisation and Minority Culture. Cambridge: Minority Press, 1930.
« Back to Glossary Index