Kulturní průmysl

Autorka: Markéta Nevlídová

Obecná charakteristika

Termín kulturní průmysl (německy Kulturindustrie) použil poprvé Theodor W. Adorno roku 1947, když společně s Maxem Horkheimerem vydali knihu Dialektika osvícenství. Předpokládá se, že právě Adorno byl autorem kapitoly „Kulturní průmysl, osvícenství jako masový podvod“. Reagoval tak na vývoj kultury a směřování umění v moderní době. Podle něj prochází filtrem kulturního průmyslu celý svět.

Frankfurtská škola, kritická teorie a kulturní průmysl

Oba představitelé jsou spojování s Institutem pro sociální výzkum ve Frankfurtu nad Mohanem, tedy tzv. Frankfurtskou školou a kritickou teorií. Autorem konceptu kritické teorie je  samotný Horkheimer, který ji vymezuje k teorii tradiční vnímající vědu vyňatou ze socioekonomických vztahů, což kritická teorie popírá. Samotný termín bývá někdy omylně synonymizován se zastřešujícím názvem Frankfurtská škola, jedná se však o její dílčí koncept (srovnej Horkheimer, 1982). Škola navazovala na Marxovy myšlenky a původně se zabývala tím, proč selhala revoluční změna, kterou Marx předpovídal (McQuail 2009, 128). Odpověď na otázku selhání revoluce hledali neomarxisté Frankfurtské školy v masové kultuře. V jejich pojetí byla masová kultura chápána jako integrální součást kapitalistického systému. Místo, aby se podílela kultura vytvářená kulturním průmyslem na kritice kapitalistického společenského řádu, tak napomáhala upevňovat status quo a reprodukovala kapitalistický systém.

Vznik a vývoj masové kultury spojovali Adorno a Horkheimer s fenoménem kulturního průmyslu – masové průmyslové produkce zboží určeného ke spotřebě ve volném čase (Jirák – Köpplová 2003, 57). Termínem kulturní průmysl nahradili starší termín „masová kultura“, aby se vyhnuli kritice ze strany obhájců populárního (lidového) umění.

„Nahradili jsme tento pojem pojmem kulturního průmyslu, abychom se hned od počátku vymezili vůči interpretaci sympatické jeho obhájcům, a sice že je to něco jako kultura, která se spontánně pozvedá z mas samých, jako současná podoba lidového umění“ (Adorno, 2004).

Od tohoto přístupu má být dle Adorna kulturní průmysl odlišován. Ovlivňuje totiž své konzumenty shora. Všechny produkty kulturního průmyslu jsou vytvářeny za účelem masové konzumace a produkce je vytvářena z velké části plánovaně. Adorno celý svůj koncept staví na třech základních pojmech: kultura, masa a umění. Nejcharakterističtější formou masové kultury je podle Adorna film a jazz (Adorno, 2009a).

Důležitými rysy kulturního průmyslu je uniformita a sériová výroba. Veškerá masová kultura je v podstatě identická a schematická. Podle Adorna je to tedy jeden z nejstrnulejších stylů vůbec (Adorno – Horkheimer, 2009). Umění se muselo podrobit zákonům trhu a vstoupit do služeb kulturního průmyslu, který se snaží navodit zdání konkurence a možnosti výběru, ale ve skutečnosti je tato snaha „fingována“. Zákazník je tedy jen objektem kulturního průmyslu a nikoli jeho pánem (Adorno, 2009b). Konzumenti jsou vnímáni pasivně a snadno s nimi může být manipulováno.

V rámci kulturního průmyslu dochází ke spojování vysokého a nízkého umění. Dříve umění představovalo snahu vytvářet něco nového, nyní se ale pouze potvrzuje to, co již bylo vytvořeno. Zdání změn tak maskuje zavedenou kostru kulturních produktů. Proti kulturnímu průmyslu stavěli autoři do opozice avantgardu.

Shrnutí:

Kulturní průmysl je považován za výsledek procesu, kterým kultura přišla o svou zásadní kritickou funkci. Kultura podlehla komodifikaci a místo, aby byla kritická ke stávajícímu společenskému systému, tak naopak pomáhá udržovat status quo. Kulturní průmysl v sobě zahrnuje odvětví, která vytvářejí kulturní produkty určené k masové konzumaci spotřebiteli. Z umění se tak stává pouhé zboží (komodita). Podle autorů kulturní průmysl směřuje ke kontrole mas, k nastolení unifikace a je vytvářen za účelem manipulace a dosažení zisku.

Bibliografie:

ADORNO, T. W.: Přehodnocení kulturního průmyslu [online]. Glosy.info, 22. srpen 2004. [cit. 16. 1. 2016].

Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/prehodnoceni-kulturnihoprumyslu/>. ISSN 1214-8857.

ADORNO, T. W. – HORKHEIMER, M.: Dialektika osvícenství, Praha 2009.

ADORNO, T. W.: Schéma masové kultury, Praha 2009a.

ADORNO, T. W.: Minima Moralia, Praha 2009b.

HORKHEIMER, M, Critical theory. New York 1982.

JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ, B.: Média a společnost, Praha 2003.

MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. 4. vydání. Praha 2009.